středa 20. února 2019

To je den




Dnešek by přesně vystihla Léna Brauner se svým pověstným " To je den!"
Přesně takový ten den, kdy si vytáhnete tričko ze skříně a po oblečení zjistíte, že jste celí od třpytek.
No jo, vyprala jsem Eminy Elsa šaty s ostatním prádlem.
Takže když jsou pak třpytky i v ponožkách, už to vůbec není divné.
Následně doma zapomenete Kubovu aktovku. Při návratu pro ni si zabouchnete klíče.
Zajdete si pro náhradní klíče k babičce a při odemykání zjistíte, že vám dala jiné.
A to je teprve něco lehce po osmé ráno.
Ještě že existuje kafe.
To to trochu vylepšilo.
Ale celý den vypadal dost podobně.
Lámala jsem jehly, nemohla nic najít, abych v zápětí zjistila, že hledaný kousek mám před sebou na stole.
Někdy se prostě daří.
A proto jsme si s dětmi udělali na večeři burgery.
to aby nám to přepisování skoro celého sešitu slovíček do angličtiny (Kuba evidentně taky neměl den) šlo líp.
To byl den!
***
Ale byly i pozitiva.
Práce na nových taškách, to mě baví pořád...

2 komentáře:

  1. Když se to takhle shrne-den blbec ALE, taky se učím aspoň jednu radost denně a občas vše obracím v pozitiva, abych se nezbláznila, TAKŽE originálně jste si vyzdobila oblečení včetně ponožek, udělala si ranní rozcvičku pro klíče sem a tam, šití bylo obohaceno o hledání s výsledkem NAŠLA JSEM :-) Je to těžké, ale snažím se vidět poloplnou sklenici...ABYCH SE NEZBLÁZNILA. Hezký den, Klára H. z Prahy a snad zítřek již bude o jiných pozitivech

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, tak já to měla včera podobné. Ráno jsem přišla do práce a neměla zarezervované služební auto. V 8:00 jsem měla vyrazit směr Německo. Takže zavolat rychle paní, co přiděluje auto. Strašně se mě omlouvala, že můj mail z úterý jí prostě přišel až po mém telefonátu. Auto by bylo a teď hurá zbalit PC a jet. Jenže, v tašce na PC nebyla nabíječka. Takže na IT, zda mají nabíječku - neměli. Potřebuji speciální velkou, protože nemám obyč nootbook, ale Catiacký a ten potřebuje velkou nabíječku. Takže somrovat u kolegy, zda by mi ji půjčil. Půjčil, ale po příjezdu mi oznámil, proč jsem si nevzala nabíječku z dokiny (mě to v tu chvíli prostě nenapadlo, že tam ta nabíječka je. Já ji měla vždy v tašce. Někdo mi ji sebral.) Prostě jsem se opět před chlapama strapnila - jak hloupá husa. Posledních cca 30 km přes německé prdele mlha. Zákazník má firmu uprostřed polí v jedné malé vesnici. Cesta tak na 1 a 1/2 auta. Prostě super a to jsem ještě potkala traktor, náhlaďák a asi 5 osobních aut. No a u zákazníka se mi cca 5x zaseknul PC.
    Byla jsem pak ráda, když jsem dorazila domů.
    Večer jsem si pustila s dětmi pohádku a pak to bylo OK.
    I občas den blbec se hodí, abych si pak vážila těch ostatních pohodových dnů.
    Krásný zbytek týdne Tereza

    OdpovědětVymazat