čtvrtek 7. února 2019

Rovnováha



Poslední měsíc byl docela dost náročný.
Neustále bylo doma nějaké dítě - Kubův slepák, Emin zánět spojivek a teď pro změnu opět Kuba a výživná střevní chřipka. Takže málo hotové práce, spousta stresu, neustálé vymýšlení jak které dítě udat, práce po večerech, vyčerpaná Jana.
Minimum času sama pro sebe. A když už jsem nějaký urvala, ani jsem si ho neuměla vychutnat.
V takových chvílích, kdy už mívám dost, se většinou stane něco, co mi ten úsměv vrátí zpátky na obličej. Je v tom jakási zvláštní rovnováha. Ale je tam. Stejně jako když je něco hodně dobré, tak pak zaručeně přichází ty horší chvíle.
Včera se mi ozvala Rožulka, že mi dnes její muž přiveze obraz.
Přivezl a  už mi visí v ateliéru.
Udělala mi takovou radost.
Dokonce jsem i zapomněla na včerejší večerní čištění pozvraceného pokojíčku...
Na té vlně jsem pak jela celé odpoledne a ani mi nevadil vztekající se Kuba u dopisování prvouky.
A když se potom ještě ozval po týdnech jeden můj opravdu blízký kamarád....
Bohudíky za tu rovnováhu.....

2 komentáře: