středa 13. února 2019

Silné ženy


Od dospívání mě provází věta, která se pro mě později stala tak důležitá, že jsem si ji ve třiceti nechala vytetovat na ruku.
Zůstaň silná.
Je to něco jako mantra, kterou jsem si v průběhu let opakovala snad milionkrát.

Až včera jsem si uvědomila, že mi tato věta, že jsem silná a přání, abych i taková zůstala, někdy spíš ublížila.
My ženy to v sobě máme, jakýsi vnitřní motor, který nás žene i když už není síly nazbyt. A já jsem se opakováním své osobní mantry stala navenek silnou, uvnitř často nalomenou. Udržovala jsem zdání, že všechno zvládnu, protože přece musím, když jsem ta silná žena. Když jí chci zůstat.
A tak jsem si o pomoc až na vyjímky neříkala. A pořád ty tendence mám i teď. Všechno si ustát sama a nikoho nezatěžovat.
Tak si ale říkám, musíme být pořád silné?
Není někdy i síla v tom ukázat slabost?
Tetování na ruce už nezměním, teda mohla bych, ale mám k němu opravdu vztah. Obzvášt když je v hebrejštině - a já mám ke svým kořenům blízko.
Možná bych si jen větu upravila.
Ale proč o tom píšu?
Především proto, že si v poslední době intenzivně uvědomuji, jak jsem obklopená samými silnými ženami.
Ani jedna z nich to nemá jednoduché, všechny si prožívají těžké věci, ale jedno mají společné.
Hrozně moc toho zvládnou.
A právě všem těmto ženám a i sobě bych ráda vzkázala - jste silné, ale nebojte si říct o pomoc. Nebojte se občas zhroutit, dopřejte si i ty chvíle, kdy ukážete i tu svou nedokonalou tvář.
V tom je, aspoň pro mě, ukrytá kolikrát mnohem větší síla.

18 komentářů:

  1. Yes! Ta poslední věta tam prostě musela být, bez ní by to nebylo úplné :) A nebála bych se to říct naplno: V tom je ukrytá mnohem větší síla! Díky a sdílím :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, moc vám rozumím! a držím palce, ať se dál váš život ubírá tím správným směrem.
    Jiřina z N.
    trvalkadahlia.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Je si třeba uvědomit, muž by měl být silný, žena by měla umět požádat o pomoc i když je silná vnitřně. Přece nemusíme strhnout všechno samy a být za "Stachanovce nebo Stachanovky". Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
  4. Jani.
    Moc myslím a děkuji za krásná setkávání,i když jen virtuální.I tak mají vnitřní sílu. ♥ Rožů

    OdpovědětVymazat
  5. Celý svůj 60 letý život jsem silná žena, a až v poslední době vidím, že to bylo hodně špatně. Radím všem silným ženám, uberte, Místo toho, aby mě v kritických chvílích okolí politovalo a řeklo, že bude líp, tak se mi dostalo věty, ty jsi silná ty to dáš, vybojuješ.. A já se tvářila jako borka a vevnitř mi srdce plakalo.. Všechno špatně. Jak jsem záviděla těm slabý, kterým manželé i jezdili tankovat benzín... Zdraví Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
  6. Martina Slovácko13. února 2019 v 20:14

    Ano také jsem vše zvládla, rodinu, děti, rekonstrukci domu ve kterém jme bydleli, zahradu, péči o manželovu babičku s Alzheimerovou nemoci, později práci, terénní pecovatelky, no vždyť jsem silná, všechno zvládnu sama a nebudu nikoho otravovat.A pak přišla nemoc, tělo začalo stávkovat a já zjistila, že nic nemusím. Proto buďte silné a říkejte si o pomoc, protože i vy jste jen člověk. Martina

    OdpovědětVymazat
  7. Jani, jak přesně vím o čem píšeš. 30 let jsem byla silná a málem mě to stálo manželství. Naložila jsem si toho na záda tolik, že jsem se octla v rehabilitačním centru. 6 týdnů mám za sebou a ještě 2 před sebou. Už nemusím být silná a ani nechci. Čeká mě vše nové a těším se, jak si to budu užívat. Nahlédla jsem tady do nitra ženství a těším se na můj rok sukní. A ne jen ten jeden, ale i ty další. Zahodila jsem toho chlapa, co se mi nastěhoval do těla a ovládal mě. Už nedovolím být silná, ale něžná, křehká a opečovávána. Jana

    OdpovědětVymazat
  8. Zjistila jsem,že moje síla udělala i ze silného chlapa slabocha... proč by se snažil,když já přece vše zvládnu??? Uvidime,jestli to půjde ještě spravit... Ivča

    OdpovědětVymazat
  9. Moc silná fotka a ještě silnější článek. Jani, mám Vás ráda. Strašně mi připomínáte můj životní příběh-dvě děti (hodně podobné věkem jako u Vás, práce z domova, deprese a teď intolerance laktózy, kterou jste překonala). Děkuji, že jste a píšete, tvoříte a jste super máma. Klára H. z Prahy

    OdpovědětVymazat
  10. Inu být silná se zdá pěkně -mnoho žen si myslí ,že je to tak nejlepší.....Ale já zjistila bohužel až ve vyšším věku, že není na škodu nezvládat vše ...odkrýt v sobě tu ŽENU...muži to mají rádi. Nyní už si mě manžel jen hýčká a říká, vždyť ses nemusela tak honit a měla sis nechat i pomoc -ale tebe by to tenkrát ponižovalo.
    Proto říkám nechte se hýčkat a nepřehánějte to s tou sílou.....Vím, že jinak se žije ženám, které jsou s dětmi sami ,ale i tak........♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to jsme byly vychovávány stejně ... žena musí vydržet všechno. Ale kdo to kdy řekl? Proč jako? Je to jeden z mnoha "nevinných" zlozvyků, ke kterým jsme vychovávány. A přitom i slabost je v pořádku. Teprve tehdy přichází rovnováha. Umět si poplakat a schovat se do sebe, ale i se opřít a zabrat. Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě - obojí.
    Jani, díky za krásný, výstižný článek, nad kterým se snad každá čtenářka zamyslí a pochopí ...
    Mějte se báječně ♥

    OdpovědětVymazat
  12. Jani, krásně napsané. Můj taťka s oblibou říká: “Žena musí být vytížená”, mamka často se zatnutými zuby jede na doraz a ještě se tváří, že zvládne víc.
    V tomhle jsem byla vychována a taky často cítím, že jedu na doraz. Tak jen přijít na to, jak to zlomit. S dvěmi malými dětmi na mateřské (manžel stále v práci) mi nějak docházejí síly.
    Přeji klidné dny.
    Míša

    OdpovědětVymazat
  13. Jani♥♥♥
    Stále častěji cítím to, co popisuješ v tomhle příspěvku. A jak čtu komentáře žen nade mnou nejsem sama...
    Ale co s tím holky uděláme? :-)
    Krásný den všem, Radka

    OdpovědětVymazat
  14. No přesně tak.

    "Zůstaň silná," to je teda hustej nárok. A ještě to denně vidět na ruce, to je dost nářez.
    Já bych to nemazala, ale něco k tomu přitetovala malýho hezkýho na vyvážení :- )

    OdpovědětVymazat
  15. S kolegyní jsme kdysi dávno objevily teorii,že v manželství vyhrává ten,
    kdo se vyvrátí jako první. Je to taková životní legrace, ale platí jen
    pro mladá manželství, spíš novomanželství...bohužel už jsme obě doma měly
    zajeté archetypy, ale dost jsme tomu nasmály.
    Dnes už nejsem superžena, co si všechno obstará a udělá sama, prtže jako
    já to udělám nejlíp, že jo, uštvaný perfekcionista.
    Ale ! Časem jsem se naučila delegovat úkoly a hlavně neodmítat nabízenou pomoc!!
    Je to v pořádku a frustrace typu "máma tahoun" je pryč.
    Díky všem za předešlé upřímné příspěvky...
    e.

    OdpovědětVymazat
  16. A Kristus dodal:,,V slabosti je tvoja sila...,, :)
    Alena

    OdpovědětVymazat
  17. Zvládla jsem toho moc,rozvod současně s péčí o babičku s Alz.chorobou.Rodinnou funkci.Matky Terezy😂.Divokou pubertu,odchod a návrat syna do vězení.Dražbu domu.Z toho všeho(mou nemoc způsobuje mimo jiné stres) jsem onemocněla,nemocí která je nevyléčitelná.Ženy,dívky nebudte silné zs každou cenu.Ps.můj bývalý manžel mi na rozloučenou řekl,že jsem statečná a silná.A be výchově to není😂,má mamka ji úplně jiná.Mějte se krásně.JP

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za sdílení, tento článek jsem přesně teď potřebovala. Popsal přesně to, kde dělám chybu a co s tím.

    OdpovědětVymazat