úterý 5. září 2017

Kdy jindy?


Kdy je ten správný čas vytáhnout si kroužek z nosa?
Měla by mít matka na vlasech růžový přeliv?
A že jsem si nechala po třicítce potetovat celé rameno?
....
Byla jsem vychovaná a většina mého okolí má za to, že s dětmi by se měla pozornost zaměřit především na ně.
"Mysli na děti..."
" Uvědom si, že jsi matka od dvou dětí....".
To všechno si uvědomuji a na své děti myslím. Možná někdy až moc.
Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale myslím, že právě teď je to ten nejlepší věk.
Je mi třicet dva.
Mám práci, která mě baví, děti už jsou docela velké a dá se s nimi leccos podniknout.
Nevypadám nejhůř a mám dost energie. (Teda většinou).
Srovnávám se sama se sebou a dopřávám si mnohem víc času pro sebe než kdykoliv dřív.
Mívala jsem pocit, že musím všechno stihnout, že kdoví co mi uteče, když někde nebudu....
Teď se tolik neženu.
A co, že mám přes třicet.
Můj kroužek v nose mě baví, své tetování miluju a možná si někdy pořídím další.
Až se mi při mytí vlasů vymyje růžová, bude mě to asi dost mrzet.
A nejen mě, dětem to přišlo jako "hustý"....(řekla Ema).
Uvědomuji si, jak moc mě dřív okolí ovlivňovalo v tom, co jse dělala, jak jsem se chovala..... aby si někdo něco neřekl, nemyslel.....
Ale kdy jindy být sama sebou?
To, co je pro mnoho lidí asi automatické, se teprve teď učím.
A jsem za to moc ráda a hodně mě to baví.....

33 komentářů:

  1. Jani, super príspevok. Ja to mám tiež tak. Zakódované, že musím zvládnuť vždy všetko, mať samu seba na poslednom mieste a stále prihliadať na to, čo si kto myslí...ale nemá to tak byť. Učím sa dávať samu seba na prvé miesto a vidím, že až keď som ja naplnená, dokážem napĺňať svoju rodinu.

    OdpovědětVymazat
  2. Haha,já začala být ""hustá"" se čtyřicítkou. A co si kdo myslí,je mi srdečně u .....zadínky☺

    OdpovědětVymazat
  3. Jani buďte svá.ja mám v 45 letech zelené vlasy a tetování mě moc láká.Je skvělé být sama sebou.

    OdpovědětVymazat
  4. Něco na tom bude, taky se učím žít za sebe a ne pro jiné. Ale vlasy si nebarvím ze zásady, piercing se mi nelíbí a na tetování mi vadí ta definitivnost. Asi bych měla něco vymyslet :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Těš se na čtyřicítku! Já plánuju další tetování a zase začnu jezdit pravidelně na fesťáky. Prostě nejsem žádná tetka ;). A ty taky ne, sekne ti to!

    OdpovědětVymazat
  6. Závidím ti, že jsi na to přišla už ve třiceti. Já si začala užívat až ve čtyřiceti. Ale za to má grády:)

    OdpovědětVymazat
  7. Jani a počkej až Ti bude 40. Nádhera. Nikdy jsem v sobě necítila víc ženu, než teď :)))

    OdpovědětVymazat
  8. Jak to tady ctu u tech skvelych zen nade mnou, tak se zacinam tesit na tricitku i ctyricitku, i kdyz nemusi prijit zase tak rychle :) treba sama sebe najdu a zacnu si uzivat uz driv a tak se bude cas hodit :) paradoxne mit to jde lip az nyni s ditetem, kdy se na vse min casu a clovek si ho vazi!

    OdpovědětVymazat
  9. musím jen s vámi souhlasit, naučila jsem se žít sama se sebou a pro sebe až kolem 45ti let, v době, kdy mi odešly děti z domu a zakládaly si své rodiny. Ted si užívám všeho, co jsem dřív nestíhala, už není čas mým pánem, ale já pánem svého času a hlavně moje JA si tento život užívá

    OdpovědětVymazat
  10. Nejhůř teda nevypadáš! Děti jsou určitě radi za maminku kočku.

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Jani, moc Ti to sluší. Už si přesně nepamatuju, kdy jsem k podobnému životnímu postoji přišla, nejspíš to bylo v etapách, ale teď po padesátce si říkám: "Čím dřív, tím líp."

    OdpovědětVymazat
  12. Já Tě chápu naprosto ;-) A sluší Ti to moc!

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Jani, jak už tady bylo psáno...buďte šťastná, že jste na to přišla tak mladá. Já jsem se probudila, až ve 44 ! Mně to ale nevadí. Jsem za to šťastná a děkuji Vesmíru za to co mi nadělil :). Hezké dny Jana

    OdpovědětVymazat
  14. Tak, ja svojich 55 tiež nevymením!
    Je to stále skvelejšie a slobodnejšie:-)

    OdpovědětVymazat
  15. Jani,sem tam na me vyskoci vas blog...asi protoze mame spilecnou jednu osobu, ktera je taky sva...a ja ji prisla na chut!�� Sama jsem dost sveraz a zivot me naucil nekoukat tolik po ostatnich ktere sotva znam a soustredit se na ty, na kterych mi zalezi...nesoudit od pohledu nebo podle nazoru jinych..protoze podle nich je Barca kdovi co a ja v ni vidim uzasnou,tvurci,origos bytost... stacilo jen se otevrit.Tetovani? Bomba! Propichnuti cehokoliv...na kazdem dle uvazeni �� budte sva a moooc si to uzivejte! Fandim!

    OdpovědětVymazat
  16. Jani to je paráda! Moc ti to sluší! A krásná slova. Mě je 33 a pořád se to učím.. moc mi to ještě nejde ;).

    OdpovědětVymazat
  17. Super Jani, ja mám 40 o rok a asi pred pol rokom som to presne takto začala prežívať ... Tiež to má grády, mama hovorí, že mám pubertu so svojou 14 ročnou dcérou 😀 s dcéra hovorí, že som najlepšia mama...hihi...

    OdpovědětVymazat
  18. Jejda, Jano, já až po čtyřicítce

    OdpovědětVymazat
  19. Gratuluji," Lepší pozdě nežli později":)
    Já nejspíš už od promoce empaticko-altruisticky-uvědomělý
    sobeček a je mi v tom dobře...
    Fandím všemu,co dělá člověka spokojeným
    sám se sebou. Každá/ý to máme jinak.
    Zdravím vás i rodnou Olomouc!
    EMa

    OdpovědětVymazat
  20. Zdravím Vás Jano i ostatní úžasné ženy. Také Vás obdivuji, že začínáte být sama sebou už v tak mladém věku. Mně se blíží padesátka a jak už tady napsala jedna paní, je to čím dál svobodnější. Neměnila bych. Mládí, zdraví a energii - to ano, ale neobětovala bych to, kým jsem teď, a to prostě chtělo čas. :-) A někdo to zvládne dříve a někdo později. Gratuluji!

    OdpovědětVymazat
  21. Tak já jsem si začala užívat až po pětatřicítce. Mám naušnici v nose, dvě kérky (co nevidět plánuji další), nejarději nosím trika s Mickey Mousem a je mi srdečně fuk, co si kdo o mně myslí. I když tohle ve mně také potřebovalo dozrát :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Nemam tetovani, ruzove vlasy, ani krouzek v nose, ale jinak to mam hodne podobne - na nazoru lidi, ktere neznam a nejsou mi hodne blizci, mi vubec nezalezi:-). M.

    OdpovědětVymazat
  23. Krásný článek. Závidím Vám, že jste k tomuhle stavu a pocitů došla už ve 32. Mě bude příští rok 40 a zatím se mi to nějak moc nedaří... ikdyž k určitému zlepšení dochází i u mě.. mějte se krásně.

    OdpovědětVymazat
  24. Jani mě bude za chvilku 38 let. Hodně lidí mi hádá tak o 8-10 let méně. Já si tento stav teď užívám (dřív né.) Barvu moje vlasy viděli už hodně dlouho (chemickou, hennu si občas dám)naposled před 12 lety, kdy jsem se seznámila s manželem - konečně jsem se smířila s mojí barvou a hlavně jemnými vlasy, které mají tendenci se masti. Tetování nemám, náušnice mám jen v uchu. Před 3 lety jsem začala nosit minisukně - vždy jsem si myslela, že mám tlusté nohy. Pak jsem se koukla po ostatních ženských a zjistila jsem, že některé nemají zábrany. Takže jsem konečně do svého šatníku zařadila miniskuně a kratší sukně a také šaty. Je to o něčem jiném.
    Letos v létě jsem si opět nechal po letech narůst dlouhou ofinu - tedy ofinu jsem zrušila.
    Někteří lidé mi říkali, že vlasy dozadu mi nesluší, že mám nosit ofinu a tak jsem ji asi 5 let nosila.
    Mám odstáté uši, mám vysoké čelo no a co. Každý jsme nějaký. Toto učím u tu svoji malou cácorku, která má uši odstáté víc než já. Děti jsou zlé. Prostě jí říkám, když to chceš nosit, tak to nos a když se ti děti budou posmívat, že máš odstáté uši, tak jim řekni no a co. Každý má něco.
    Boříme přesudky o tom, jak má člověk v určitém věku vypadat.
    Nepamatuji se, že by moje mamka nosila minisukně. Pamatuji se, že nosila sukně ke kolenům, kostýmky, šaty. Kalhoty moc né. Moje skoro 90 letá babička nosila kalhoty snad jen na chalupě do lesa na houby. Celý život nosila dlouhé sukně.
    Prostě tak byla naučená. Kalhoty ženská moc nemá nosit.
    T.

    OdpovědětVymazat
  25. Ženy,vy mě bavíte 😁 Mne tohle potkalo až ve čtyřiceti a vede stále dál. Konečně se cítím šťastná sama se sebou(ne trvale,ale učím se). Jen můj muž žasne kam se náhle poděla ta submisivní a obětavá hospodyňka. Místo toho chci běhat s vlky a nenosit podprsenku. Snad to dáme...

    OdpovědětVymazat
  26. Muzu se pod to podepsat. Jen zatim musim vydrzet tu intenzivni md, ktera me totalne vybicila z me komfortni zony, pockat, az se s prckama vyhrabem z toho nejhorsiho a uz se zase venovat tomu co me naplnuje a sobe naplno. Tedanikdy uz to nebude jako driv, ale mozne je i nemozne. Jen moje babicka a mamka to stale nejsou schopne akceptovat. Ale ja i pres to si to budu delat po svem a budu stastna! Jen tak dal Jani ❤

    OdpovědětVymazat
  27. Jo, super přístup. To já jsem po třicítce rozhodla, že naopak nemusím mít ani piercing, ani tetování, můžu si žít v domě na vesnici se zahrádkou, hrabat se v hlíně a užívat si práci - učení na malé vesnické škole. Ale taky mi trvalo, nenechat si do toho kecat:-)

    OdpovědětVymazat
  28. Taky to toho postupně dorůstám. Už dávno jsem přišla na to, že si můžu snít své sny a je úplně jedno, že jsou jiné než sny většiny lidí. Že si můžu toužit po zahradě a rajčatech a lesu, i když všichni kolem mě milují život v Praze, kde je přece tolik možností... Ale až teď si uvědomuju, že nemusím čekat, až děti odrostou. Že se nemusím obětovat, vzdávat se všeho pro ně a pro muže, že si můžu vydobýt čas pro sebe a dělat to, co potřebuju a chci já. Myslím, že budeme šťastnější všichni :)

    OdpovědětVymazat
  29. Holčičky moje virtuálně milované.Moc mě bavíte.Za mlada mě naši okřikovali nepískej,co tomu řeknou sousedi atd.Je mi 65 let a před 23lety jsme se přestěhovali na vesnici.Miluji pejsky a tak nás provázejí celé naše manželství a měli jsme i tři najednou a lidi na mě koukali jako na blázna.Mám to tak od.mala,žiju si jak chci já a nikdy jsem nenosila podprsenku a oblíkám se co mě se líbí.Jani, strašně vám fandím a jste krásná ženská.Žijte podle sebe .Martina

    OdpovědětVymazat
  30. Ha... v lednu mi bude 32. Naši by asi řekli, že jsem dost svá, ale já vím, že to pořád ještě není ono. Pořád se mám ještě co učit. Pořád mám tendence být tou hodnou holčičkou, která je s každým zadobře a které záleží na tom, co si o ní jiní myslí.

    OdpovědětVymazat