Letošní léto

Letos všechno věšíme.
Od věšáků, závěsných křesel, přes obrázky (ukážu brzo), až po kytky.
Miluju Lenčiny kokedamy.
Naši první (na první fotce vpravo)- mini tchynin jazyk máme už skoro tři roky. Pravda, trošku nám přerostla, mrška jedna. Ale asi to bude ovzduším, protože děti jsou taky jakési přerostlé:-)
Hned vedle ní visí už přes dva roky dárek od Rosy - jak jinak než z Lenčina obchodu.
Třetí kokedamu jsem si pořídila loni do práce a i tam se vesele houpe.
A konečně se dostávám k jádru pudla.
Plánovala jsem vyzkoušet, jak se taková kokedama dělá.
Opět tomu předcházela více než dvouletá myšlenková příprava, asi trojí nasbírání mechu - poprvé před rokem a třičtvrtě o Vánocích a pak následné vyhazování buď suchého nebo plesnivého.....
Až jsme v neděli po cestě ze Ždáru do Litomyšle zastavili na kraji lesa, nasbírali tašku mechu, tašku hub (během asi 15 minut) a domluvili se, že to tento týden klapne.
Nastudovali jsme si Lenčin návod na výrobu a usoudili, že tudy asi cesta nevede.
Protože výroba kokedamy, aby vydržela, je taková malá vyšší odborná.
Takže po seškrtnání surovin vznikly především v rukou mého muže naše krásné kousky.
Nedělám si iluze o jejich životnosti.
I kdyby s námi byly třeba dva, tři měsíce....bylo by to hezké.
Svůj účel už splnily. Sluší jim to a nám udělaly radost, minimálně už jen při výrobě.
Ale já i přesto pokukuji po jedné další, kterou nutně potřebuji do ložnice. Přece jen vždycky je příjemné mít doma něco, o čem vím, komu to prošlo pod rukama.