pondělí 24. dubna 2017

Tak nevím




Dnešek je ve znamení Fashion Revolution, tedy den, kdy se celý svět zaměřuje na udržitelnou módu a snaží se poukázat na to, kdo stojí za oblečením, které nosíme.
U mých kabelek je to asi jasné - ty prošly mýma rukama. Co se ale oblečení týče, tam těžce pokulhávám.
Čím dál víc zjišťuji, že si nejsem schopná nakoupit v "normálních" obchodech.
A to se netýká jen oblečení, ale i věcí do domácnosti.
Ne že by se mi nabídka nelíbila, ale popravdě, když se mi rozpadne hrnek po jednom ťuknutí o dřez, povlečení ztratí barvu po dvou vypráních a o kvalitě triček ani nemluvím.... A při čtení etikety vidím Bangladéš, Čínu...
Tak raději žiju obklopená předměty z "druhé ruky". Mou vášeň pro Brusel už asi znáte, takže hrnky jsou jasné. Ale je to i o nábytku. Nová židle je po dvou letech zralá na vyhození, zato ta po babičce bude sloužit ještě dlouho.
Většinu domácích textílií jsem si ušila, nebo sehnala v sekáči. A dost podobné to začínám mít i u oblečení. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy nakoupila nějaké kousky v normálním ochoďáku. Přiznávám, před 14 dny jsem tam byla a byla jsem ochotná si koupit džíny. Dopadlo to tak, že jsem si zklamaně vyzkoušela asi desatery a doma si místo toho zašila své nejoblíbenější. O protřídění skříně uvažuji už strašně dlouho a tak si říkám, třeba když to napíšu na blog (cha!), opravdu se do toho pustím.
Kolik toho vlastně potřebuju?
Proč mám ve skřníni 4 svetry, které jsem na sobě už víc než 3 roky neměla?
Proč si neušiju víc triček, když to moje nejoblíbenější je mnou šité, místo těch vytahaných, které mi zabírají půl poličky.
Jednoho dne, bych se ráda dostala na level Evy Urbanové z Nily.
Mít toho málo, ale kvalitní kousky, o kterých budu vědět odkud jsou, proč je mám a bude je mít ráda.
Ale já vždy postupuji po malých krůčcích.
Nicméně na začátek je to docela dobré, ne?

16 komentářů:

  1. Nerada nakupuji a když musím, tak mne většinou odradí ceny za ty "hrůzy". Vzala jsem si dovolenou a se seznamem jsem jela nakupovat. Vylezu z autobusu, počátkem června mi tak strašně město smrdělo, že jsem přešla na druhou stranu a řekla si, že nic nepotřebuji, a to, co mám vydrží, a jela jsem zptáky domů. A tak mám 17 let staré černé, kožené lodičky a bojím se, kdy mi upadnou podešve nebo podpadky. Tak je to se vším. Tričko si příležitostně koupím, horší je to s prádlem, rifemi, sukní. O kabátku nemluvím a muž vždycky stejně řekne, že toho mám moc. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
  2. Na level Evy som sa dostala tak, že som vypratala svoju skriňu ďalšiemu decku:-)
    Na tyči, v komore, kde s mužom spávame, podľa hesla: málo a pekne, sa najlepšie vynímajú kúsky Luckylimit, neviem síce pôvod bavlny, ale tvar a šmrnc nestrácajú ani praním, biobavlna je nad moje (finančné) sily a tričko z Nily (v akcii) stratilo tvar...
    Mali sme cez víkend v obci kontajner a nájdený servírovací stolík ostal a niečo z Ikea išlo z domu preč...
    Čo prirastie k srdcu, má svoj život a zodpovedáme zaň a to je najekologickejšie!

    OdpovědětVymazat
  3. Jani,tohle já resim neustále! Snad i proto mám 3/4 šatníku ze sekáče a zbytek ušíty doma,ale ve skříni už léta;-)Na podzim jsem skříň vytridila do bílých kontejnerů a postupně zjišťuji,že mi chybí svetr, kalhoty,bunda,boty...a tak většinou koupím první věc,co se mi v prvnim obchodě líbí, protože shopping není můj koníček. Dokáži hodinu stravit v knihkupectví,ale v obchodech s módou nikoliv!

    OdpovědětVymazat
  4. Do obchodů taky už nechodím :D
    Krásné detaily..ty hrníčky a karafa och och :O

    OdpovědětVymazat
  5. Židle po 2 letech na vyhození je ta od Eamsových?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, jsou to kopie- plast zežloutl a napraskl na několika místech....

      Vymazat
    2. Aaaha, děkuju za odpověď a varování před kopiema :-/
      Zvažuješ i výměnu látek a koženek? To je asi další ležel, co.

      Vymazat
    3. Já mám jednu jedinou, ale pravou, a po třech letech intenzivního používání je jako nová. Je to hodně peněz, ale asi to byla dobra investice.

      Vymazat
  6. Mám to podobně. Jen jsem už začala. Ve skříni je místo. A můžu dýchat. Jani, ale ty hrnky, ty jsou!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Souzním s Tvým postem. Nesnáším klasické obchody, před Vánocemi jsem tam strávila dva dny kvůli riflím, nakonec jsem koupila. A když v tom obchodě měly výprodeje, šla tam na ty samý rifle znova, protože se mi osvědčily, ale už nebyly... Boty nosím ze střední, nedokážu si koupit nový, protože se mi žádný nelíbí a nejsou mi pohodlný a když už, tak tolik peněz nemám... Sem tam něco v sekáčích, ale učím se nově nakupovat i tam, protože často to je: jéé, za 10 Kč dobrý - a pak to leží ve skříni a není dobrý ani na doma.
    Klidně bych si koupila homemade věci a sem tam si i děckám něco ušiju, ale stejně je to hlavně o materiálu a mám pocit, že i ten dnes není tak dobrej jako nějaké kousky ze sekáče, nebo nevím. Ty nějak testuješ svoje látky?
    Ať se daří, Terka

    OdpovědětVymazat
  8. Tak Jani, já to mám podobné. Také mi přijde, že dnes jsou věci na jedno použití.
    Jsem s tím mím cca 12 let a povlečení máme už druhé (první jsme kupovaly po sestěhování a druhé nedávno)- mám vždy dvoje - na střídání. První bylo levnější a druhé docela drahé. Ani to nevydrželo. Místy je prořídlé, trhá se a hlavně je vyšísované.
    Taktéž oblečení. Jsem takový sysel a nic nevyhazuji - takže teď nosím některé šaty, které jsem nosila cca před 18 lety.
    Při nákupu koukám na kvalitu, ale poslední dobou si nejsem schopná nic koupit. I když bych si připlatila, tak prostě oblečení stojí za prd. Šít moc neumím, ale přemýšlím, že se to budu muset naučit. Už mě nebaví neustále nakupovat hadry. Asi budu muse občas zavíta do nějakého sekáče, problém je, že v práci musíme dodržovat určitý standard v oblékání.
    Pomalu, ale jistě třídím věci a snažím se kupovat jen to, co opravdu potřebuji.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  9. Souhlasím, souzním. Taky nerada nakupuju oblečení. Ne jen kvůli kvalitě. Celkově nemám ráda tu atmosféru obchodů a nic moc se mi v nich nelíbí. Oblíbené džíny se mi roztrhaly a nejsem schopná vyrazit pro nové. Učím se plést, takže čepicemi a šátky a snad i svetry už se můžu samozásopit. A mám v plánu naučit se šít, abych si ušila alespoň sukni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono záleží na tom, pro koho se plete. U mě platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Pletu už hodně, ale hodně dlouho. Už od základky - to jsem měla více času a tak jsem měla svetrů hromadu.Teď mi neustále schází neb pletu či háčkuji hlavně pro svoje děti a děti v mém okolí - vánoční dárky, narozeninové atd, takže na sebe nemám čas.
      Šití mám v plánu také, ale nějak nezvládám. Práce, děti, zahrada a pletení - šití se mi tam nějak nevejde.
      Ale nechci Vás odradit. Když se chce, všechno jde. Budu si muset udělat plánovací kalendář a jedne den v týdnu si vyhradit na to, abych se naučila šít.
      T

      Vymazat
    2. Já mám zatím v plánu kurz šití, tam bude vyhrazení času tak nějak jasné. A i pak bude potřeba plánování. Zatímco pletení považuju za relax a dá se dělat po kousíčkách kdekoliv, tak když jsem před pár lety trochu zkoušela šít, relax to rozhodně nebyl, bavilo mě to, ale byla jsem zpocená až za ušima :)

      Vymazat
  10. Jé, tak si říkám, jaké to asi mám štěstí... Většinu kousků oblečení vím, kde koupit. To kupované má sice svůj původ často v zahraničních továrnách, ale já ty věci obvykle nosím téměř do roztrhání, nepotřebuji jich moc. Jednodušší kousky si ušiju sama (ráda bych se pustila i do těch složitějších, ale chybí čas a síly). V sekáči bohužel neumím nakupovat:-( Vybavení bytu tak nějak napůl, něco kvalitní kusy, něco klasika levnější styl dnešní doby, ale opět, máme naše věci rádi, staráme se o ně tak, aby nám vydržely. Snažím se naši domácnost trošku zminimalizovat (v našem pojetí zbavit se aspoň pár zbytečností), jde to ztuha, mnohem lépe mi jde nenakupovat nové (netýká se látek:-( ).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) netýká se látek,to je jasný.....

      Vymazat