Spící

Při focení této fotky jsem si vzpomněla, jak jsem dřív fotívala spící Emu.
Nalistovala jsem zpátky blogem a dost se dojala.
Nejen tím, jak byla malinká, jak nespala, plakala a jak jsme si s ní užili, ale hlavně, jak to šíleně uteklo.
A že si to už skoro ani nevzpomínám.
K nahlédnutí TU.
Emička už je druhý týden doma.
A tentokrát jsem už úplně bez hlídání.
Padli všichni v okolí a tak došlo na práci z domu.
Tedy práci...vzhledem k tomu, že Ema to zapíchla na sedačce v obyváku, je to spíš počítač, maily, faktury a úprava fotek.
Nicméně něco malinko jsem zvládla a odpoledne nahodím na e-shop pár nových kousků.
Čímž se dostávám k tomu, že bych moc chtěla poděkovat všem za reakce, zprávy, maily a komentáře, které jsem v souvislosti s e-shopem dostala. Udělaly mi opravdu radost.
Hrozně moc jsem tu zpětnou vazbu potřebovala.
Někdy člověk prostě to ocenění potřebuje jaksi víc, zvlášť když má pocit, že se na něj ze všech stran něco valí.
Což je asi i můj případ v posledních dnech.
Takže si budu držet palce, ať se doma s Emou nějak srovnáme a brzo bude určitě líp...