Secesní

Mám vždycky hroznou radost, když se mi podaří najít v sekáči něco, čemu dám druhou šanci. Rozuměj - co přešiju.
Včera jsem si za 70 korun koupila novou zimní parku, která má kapuci, jako bych mířila na Sibiř. Tu teda nerozstříhám, ale ještě unosím.
Ale potom jsem narazila na halenku velikosti xxxxxxl, která ale měla nádhernou látku a ještě lepší materiál. Tu nejjemnější, nejpříjemnější bavlnu. Takovou tu echt poctivou.
A to je jasné, že jsem ji tam nemohla nechat.
A tak vznikly pouzdra na tužky. Z části jednoho rukávu, Zbytek ukládám na později:-)
Poslední dobou mě tyto "limitované" kousky hrozně baví.
Nejen že vznikne něco, co už se v podstatě nebude opakovat, ale využije se potenciál kousku oblečení, který by s velkou pravděpodobností zůstal dlouho ležet v hromadě hader. Nebo pak zamířil na skládku.
Ale aby to nevypadalo, že jen vymetám sekáče - konečně jsem objednala hromady látek a teď každý den dorazí jeden balíček - nebo spíš já někam pro ten balíček letím. Ale ta radost!
Těžká materiální radost.