Snídaně se Ziburou

Snídaní to začalo.
Nebo vlastně to začalo tím, že mi kdysi dávno moje sestra povídala, kterak byli na projekci fotek kluka, co šel pěšky do Jeruzaléma.
Poslechla jsem si a vypustila.
O nějaký půlrok později jsem se potkala na Peche s Kristýnou, která s sebou měla hrozně povědomého mladého muže.
Ale stále nic.
No a pak nějakými vnitřními pochody facebooku na mě o prázdninách vykoukl příspěvek od prince Ládíka (jak už mu doma říkáme) a já se málem smíchy potrhala.
A tak s námi nejdřív začal virtuálně snídat. Teda jen občas, to když jsme se s mužem potkali ráno u stolu a já mu z mobilu četla všechny ty děsně vtipné historky. U kterých jsem se nejvíc smála sama.
Takže když jsem zjistila, že má vyjít i knížka....bylo jasné. Tu musím mít.
Jenže před Vánoci si kupovat dárky sama pro sebe, no samozřejmě, dostane ji můj muž.
Už věnování mě úplně odpálilo. Prostě Ládík umí.
Když jsem pak v Ostravě na Meat design referovala Kristýně, jak s námi její muž snídá a jak bez jeho příspěvku není ten den tolik zábavný.... no, malinko jsem si přišla jako fanynka.
O to víc mě dostal můj muž u stromečku, když prohlásil, že tu knihu tak strašně moc chtěl, jenže byla všude vyprodaná. Ještě že tak. Nebo vlastně možná ani ne, protože je teď doma o ni docela bitka.
Pro vás, kdo neznáte, doporučuju.
Kdo znáte, jistě mi rozumíte.
Smíchu není nikdy dost.