Na co se těším

 

Po týdnu, kdy byly děti z většiny doma, je o to víc potřeba se na něco těšit.

Těším se, jak po práci vyrazíme na chalupu.

Vlastně se těším i na to vytápění úplně promrzlého domu. V ložnici bývá většinou okolo nuly. Kouří se vám od pusy, čepici nesundávám.

Budeme sedět v bundě u kamen, pustíme si k tomu po stopadesáté Jacquese Clouseau a později si, doufám, dáme sázky a dostihy.

(Mimochodem, kdo z vás hrál někdy i ty sázky? Hru to výrazně zrychlilo. Hraje a chápe to i Ema, ale slzy po fatální prohře tu byly vždycky).

Těším se na jarní prázdniny. Teda aspoň na těch pár dní, co budu mít s dětmi volno. Na ranní nevstávání, na víc času na vaření.

Těším se na šití deky na chalupu, kterou mám už z části nastřiženou. Deku jsem nešila tak milión let. Takže o to víc jsem z většího projektu nadšená. 

Těším se i na nedělní další díl Devadesátek. Dost nás to s E baví.

***

Zasněžená zahrada na chalupě.

Na tu se taky těším. 

I když by byla bez toho sněhu.

Díky za pátek.