Ještě pořád lednový

 

Leden za námi.

Taky máte ten pocit, že dny letí jak zběsilé?

O víkendu jsem po spoustě let stála na sjezdovkách. A musím uznat, že to bylo skvělý. Hned bych jela zas. Navštívili jsme kamarády ve Vrchlabí, zapadli autem ve sněhu, hloupě se spoléhali na navigaci a tak jeli místo notoricky známé cesty "zkratkou", která vedla po všech čertech. Ale kdy jindy vidět hrad Pecka v noci, že.

Byl to první lednový víkend bez dětí a popravdě jsem ho už vyhlížela. Po těch všech nucených karanténách, online výukách a podobných srandách, které byly skoro celý leden, jsem potřebovala chvíli bez nich. Chvíli nemuset myslet, jestli je nakoupeno. Kontrolovat, jestli opravdu šli spát, nejsou tajně na telefonu, nehrají do noci na počítači, vyčistili si zuby a nenamočili jen kartáčky a ručník. Jo, to tu už taky bylo. 

A teď zpátky do reality. Dodělat úkoly, svačiny, večeře, prádlo... Proč jen ty víkendy nejsou o den delší...

Díky moc za nákupy v eshopu.

Hodně to prořídlo, nicméně při balení zásilek jsem objevila pár nenafocených kousků. Něco málo jsem doplnila. Stejně tak v rámci úklidu materiálu jsem našla asi deset rozšitých toaletek, patnáct popruhů na foťáky...Takže výzva na únor je jasná. Mimo šití na zakázku došít jen to, co už leží na stole. Jsem na sebe zvědavá....

***

Kousek z ložnice.

A moje nová vesta. Jaro už je za rohem, žejo:-)