Karanténa

Deka ušitá v průběhu naší další krantény.

Upřímně - už mě to přestává bavit.

Děsím se toho, kdo zas přijde s pozitivním testem.

Po týdnu s dětmi se těším do práce. Na dospělé lidi, že nebudu muset vařit, řešit neustálé hádky a nedodělané úkoly.

Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuji.

Odpočinula jsem si, o tom žádná.

Kuba měl naprosto poklidný průběh covidu, takže se dalo dělat spousta věcí.

Bohudíky za zahradu. Děti byly skoro pořád venku.

Užila jsem si ruční prošívání deky po večerech u Hercula Poirota - zatím co děti a E se drtili u sázek a dostihů nebo vyřezávali.

Ale tak jako se většinou děsím návratu z chalupy domů a do práce, tentokrát jsem se domů těšila.

Hlavně na ticho, na režim... evidentně začínám důchodcovatět:-)