Po dlouhé době

 

Jak  začít psát příspěvek po skoro devíti měsících?

...

Popravdě netuším, proč mi to tak dlouho trvalo. Na jaře jsem dost bojovala s novou prací, únavou, dlouhodobým vyčerpáním, které vyvrcholilo měsíční neschopenkou a návratu k lékům.

Léto tedy bylo odpočinkové, poklidné a pracovní.

Několik měsíců jsem prakticky nesáhla na stroj, ignorovala sociální sítě a prostě jen tak byla.

Z práce domů a spát.

S dětmi jsem hodně času trávili na chalupě mého přítele, moc jsem neplánovala.

Sama na sobě cítím, že ta pauza byla po těch deseti letech, co jsem psala blog, opravdu potřeba.

V telefonu jsem si rozepsala tak deset příspěvků, ale nebyla chuť ani síla.

Děkuju moc všem, co jste mi v průběhu posledních měsíců psali.

A všem, co jste si něco koupili v mém maličko vyprodaném eshopu. I tam půl roku nepřibylo nové zboží. 

Ačkoliv něco našito bylo, nafotila jsem až dnes. 

Dřív jsem to nezvládla.

Tím spíš smekám před všemi pracujícími matkami, které zvládají ještě daší věci. A smekám i Janě v minulosti, protože úplně na rovinu, je to dost dřina. Po práci jsem schopná tak maximálně pověsit prádlo a udělat večeři.

Od půlky října jsem s dětmi doma na home office a popravdě už vyhlížím, kdy se Kuba vrátí zpátky do školy. Nevadí mi pracovat z domu, vlastně po tolika měsících v kanceláři je to příjemná změna. Ale skloubit online výuku dětí, oběd a mou práci, která vyžaduje pozornost a hlavně není možné, abych si co pět minut odbíhala od  počítače vysvětlit Emě, že Marie se píše s velkým M....

Ale to znáte asi všichni...

Tak jak se jinak mimo současné dění mám?

Hrozně fajn.

Je milión věcí, co mě štvou, ale asi ta radost, kterou v sobě mám, je dokáže upozadit.

Kuba pomalu jde do puberty a i když bych měla být asi vyděšená, vlastně se na to těším.

S oběma je dost sranda, jsou hodně samostatní, jo, dělají mi radost. 

(Většinou:---)).

A soukromě? Jsem opravdu šťastná. Nevím, co k tomu dodat víc. Snažím se to vychutnávat, žít víc přítomností, učím se tolik nestresovat.

Zjistila jsem, jak málo toho k životu potřebuju, když mám koho obejmout.

A jak jste se měli vy?