Ještě že mám ten blog

Dnes večer jsem si projela zpětně asi dva roky na blogu.
Někdy to tak mám, že něco hledám a pak se začtu.
A možná to bude znít pateticky, ale dojala jsem sama sebe.
Nejen tím, jak děti rostou, co všechno jsem za ty poslední roky zažila, ale taky kam jsem se posunula a že jsem toho hodně zvládla.
Jsem dost skeptický člověk a byla jsem vychovaná tak, že se prakticky nechválí a pouze se poukazuje na chyby. U svých dětí se tomu snažím vyvarovat, což mi ne vždycky jde, ale sama na sebe mám podstatně přísnější metr.
A když pak přijde den, kdy se nedaří....a nedejbože třeba týden, dokážu si shodit i celou svou práci za poslední dva roky.
Ještě že mám blog.
Bohudíky za něj.
Protože číst zpětně některé články bylo pro mě jako ujištění, že se posouvám dál.
Že i když to jsou kolikrát jen krůčky, tak je to pořád směrem dopředu.
A to je hlavní.
Měli bychom se víc chválit.
Nejen ty děti, ale i sami sebe.
Podívat se občas zpátky, co se nám podařilo. A že je ten život vlastně hrozně barevnej.
****
Barevně v dílně.
Nové popruhy skladem.
Tulipány od zákaznice a moje milované hrnky.
Mějte krásný víkend.