Home office

Smekám před všemi, co zvládají pracovat s dětmi.
Trvat tato situace déle, asi zešedivím.
Dopoledne doma, děti pobíhají po bytě, okolo domu, děsí sousedy, tak tisíckrát se vrací domů pro pití, křídy, na záchod, pro jablíčko....až se nakonec nejvíc zklidní u poobědové pohádky.
To pracuju nejvíc.
Odpoledne mě vystřídá muž, já šíleně rychle dodělávám, co nejvíc hoří.
A pak si vždycky řeknu, že už jen týden a půl, týden a dva dny, týden a jeden den.
Popravdě se na návrat školního roku těším.
Mám ráda ty naše stereotypy.
A je mi smutno po dílně.
I když doma.....mám konečně aspoň trošku uklizeno, jinak by se v tom šít nedalo.
....
Po dlouhé době deka.
Na přání.
Do fialova - a i když tu barvu moc nemusím, tady mě docela bavila.
Plus naše kuchyně a jak je vidět, moje posedlost bruselskými kafáči mě nepustila, právě naopak.
Máme jich čím dál víc a na poličku se už všechny nevejdou, takže si je tam střídám, některé mám v práci a vůbec si je všechny dost hýčkám.
Hezký čtvrtek mějte!