Už bych si na to měla asi pomalu zvyknout.
Někomu přichází deprese na podzim, já se s ní sžívám přes léto.
Možná proto, že mám pocit, že konečně můžu vypnout, zpomalit.
Nebo že, jak už jsem tu nedávno psala, si naberu hodně práce a s dětmi to prostě úplně dohromady nejde.
Taky asi na mě doléhá ten celoroční stres a v momentě kdy trochu zvolním, tělo si řekne, že teď je ten čas...
Takže přes léto toho hodně prospím. Hodně proležím. Hodně jen tak koukám. A po dlouhé době hodně pláču.
Ale poprvé mi to přijde vlastně v pořádku.
Asi malinko dozrávám.
Taky se tu svou depresi učím přijímat a ne si jen stěžovat. Ne si své smutky ukládat uvnitř, ale pustit je.
V tom vidím největší pokrok své celoroční práce sama na sobě.
.....
Pohledy z verandy.
Stejné, ale pokaždé jiné.
Čištění hlavy u šití popruhů.
Dvacet kousků naráz.
Bez přemýšlení, jen manuální práce.
Opravdová radost.
Jani, ja ti tak rozumim �� Petra
OdpovědětVymazatPopruhy jsou nádherný! Přeju ať je brzy líp!
OdpovědětVymazata za jak dlouho ten splin asi tak prejde, odejde samo?
OdpovědětVymazatTžko říct. Někdy za pár dní, jindy to trvá déle....jak ráda bych tomu rozuměla...
Vymazat"...v momentě kdy trochu zvolním, tělo si řekne, že teď je ten čas..."
OdpovědětVymazatVětšina nemocí mě složí právě o dovolené. Lidské tělo je geniálně zařízené. Líbí se mi, jak píšete o svých pocitech. Vnímám to dost podobně.
Ať se Vám brzy udělá lépe. Pavla
Moji autisti kombinovaní s psych.poruchou majú v zime depresie, aj v záťaži, trebárs pred operáciou, pred zmenami....niekedy sa mi zdá, že keď som v ich ,,koži,, tak z depresií vôbec nevychádzam, lebo môj čas je tiež v lete, keď sa ,,zlomí,, svetlo...teraz..opatrne robím krôčiky, budujem, zaháňam bolesť mini radosťami, ale tú vnútornú už mám stále!
OdpovědětVymazatBeh je mojím liekom tiež, hoci som mala už 55:-)
Pozdravujem, požehnávam:-)