Ahoj moře

Ahoj moře!

Tak dlouho jsme se neviděli!

A já skoro zapomněla, jak voníš, jak moc mám ráda sůl na kůži, jak ráda poslouchám cikády a racky.

Že i káva chutná jinak a o rajčatech ani nemluvím.

Miluju tu večerní únavu ze slunce, zvuk  svojí kytary společně se šuměním vln.

Tak moc mi chyběla voda.

Plavat a plavat.

Nechat se houpat, opřít se zády o rozpálenou skálu, uschnout a znovu skočit do vody.

Natrhat si rozmarýn a kari vedle skaliska a večer si s tím ugrilovat zeleninu.

Případně rybu.

Nebo obojí.

Před soumrakem si sednout na pláž a jen koukat do vln.

***

Moc jsem od naší dovolené neočekávala.

Možná taky proto, že jsme nic neplánovali. S kamarády jsme ani pořádně netušili, kam pojedeme.

Jen jsme chtěli moře.

Přípravy prakticky žádné, noční přesun a pak jen ráno s úsměvem od ucha k uchu vdechovat vůni soli a borovic.

Nemyslela jsem si, že by mě mohlo Chorvatsko něčím překvapit. Ale stalo se.

Našli jsme nejkrásnější malé městečko, opuštěné pláže, minimum turistů...takový malý ráj.

I když jen na pár dní.

Nebude se mi chtít domů.

Ale už mi začíná být smutno po našich dvou záškodnících.

Těším se, co všechno ještě letošní léto přinese....