Z Birminghamu

Birmingham měl být jen na skok, ale nakonec jsme tam strávily tři dny.

A mně to hrozně moc prospělo.

Příjemná změna oproti Londýnu, kde všechno tepe.

Brum - jak říkají místní - má na to, jak velké město to je, docela malé centrum, které máte do hodinky oběhnuté. Nádherné nábřeží a říční kanály, pár menších parků, jednu hlavní ulici s náměstím a spoustu zákoutí, kde se stačí jen vyplácnout a nasávat atmosféru.

My jsme si to užily dosyta.

Měly jsme tu sraz s kamarády, prolezly jsme místní tržnice a já objevila látkový ráj (takže příště všechny peníze s sebou do Birmingamu), vyzkoušely jsme snad všechny místní piva (nic pro mě), zjistily, že nejlepší kafe je čaj s mlíkem....

Obrovskou radost jsem měla ze setkání s Adamem, kterého jsem znala z vyprávění a hlavně jsem měla jeho kapelu už dost dlouho v oblíbených. 

A co ty batohy na poslední fotce?

To máte totiž tak, když si někdo nechce připlácet za zavazadlo a jede jen s kabelkou, nakonec se i batůžek hodí. Aspoň jsme je ozkoušely v praxi. A přežily.

Jak batohy, tak naše záda...

***

Včera mi pod fotku na FB psala Jana, jestli prý nemám cestovatelskou kocovinu. Mám a hned bych zas někam vyrazila....ale vystřízlivění bylo rychlé a trochu bolelo. V podobě nemocné a zvracející Emy. Welcome back...