Ukrajina a Makedonie

Dnes jsem si udělala výlet do Olomouce.
Sama, bez dětí.
Předala jsem deky za posledních 14 dní, stihla několik káv, tiskovku s projektu Jsme ze stejné planety, kadeřnici, látky, sýrárnu, knihkupectví a sraz se spolužačkami.
A k večeru zase do lesů.
Osvěžující. Aspoň pro hlavu.
Jinak šaty tak pětkrát propocené.
Rtěnka zhruba tak stejněkrát znova nanesená.
Nohy unavené.
Ale úsměv od ucha k uchu.
***
Dvě deky.
Červená ukrajinská pro Rostyslava.
Z červeného trička a hromady látek, co se mi doma povalovaly.
Druhá makedonská.
Na tu Makedonii jsem se obzvlášť těšila.
Protože konečně šiju deku z oblečení někoho, koho znám.
Nebo znám....jak se to vezme.
Irena je výtvarnice.
Znám hlavně její sestru dvojče. A dlouhou dobu jsem netušila, že jsou dvě.
To pak musela přijít ta trapná chvilka v obchodě, kdy jsem na svou domnělou kamarádku začala chrlit novinky z poslední doby a Irena jen koukala a koukala....
A pak mě informovala, že jsem si ji asi spletla se sestrou.
Do deky jsem zašila Ireniny barevné kalhoty, povlečení ze sekáče a zbytky oblíbených látek.
A jak se tak na ty deky koukám, asi budu muset ušít i jednu k nám domů.
Přece jen, děti si ty stávající rozebraly a my s mužem jsme ostrouhali.