Jak jsem uběhla půlmaraton

Před rokem jsem si dala cíl.
Uběhnout půlmaraton.
Dnes se mi to konečně povedlo.
Plán byl sice zvládnout to už někdy v květnu, ale jak vím, plány jsou od toho, aby byly přeplánovány.
Společně s kamarádkami a bráchou jsme dnes ráno dojeli vlakem do Stražiska a běželi do Prostějova.
Takže takový soukromý běh.
Přiznávám, že přípravu jsem lehce podcenila.
Počasí v létě delším běhům moc nepřálo, i v lese bylo vedro doslova na padnutí, a tak jsem běhala míň a kratší trasy.
Každopádně dnes nastal den D a já už od rána měla sevřený žaludek.
Počasí nádherný, nálada nakonec dobrá.
Odhodlání obrovský.
První dva kilometry katastrofa. Trochu jsme podcenili terén. Byl to spíš horský výšlap a čas byl značně nepublikovatelný.
Ale pak už to šlo hezky.
Krásná krajina.
Krize na devatenáctém kilometru.
Ale zvládli jsme to.
Strašně fajn pocit - dotáhnout to do konce. A ještě mnohem víc fajn, že jsem neběžela sama.
Sdílená radost - větší radost.
Jen teď, když si ofoukávám bolavé nohy, a že bolí, uvědomuji si, že takhle vyřízená jsem z běhu ještě nebyla.
Ale stálo to za to!