Pod peřinou

Venku prší.
Vlastně mi to ani nevadí, protože jsme konečně mohli roztopit krb.
Jen zaběhat si v tom počasí asi nepůjdu.
Děti vyměnily spaní ve stanu za bunkr v pokoji, spacáky svorně přestěhovaly a mezi pohádkami, kreslením a hraním si na cosi, co jsem ještě nezjistila, vymýšli, co by ještě tak potřebovali.
A tak když se vytvářel domeček pro děti, vznikla i postýlka pro panenku.
Stará bedýnka, osmirkovaná a k ní přibité špalíčky jako nožky.
To obstaral tatínek.
Já jsem se postarala o matraci, polštář a peřinku.
Ze zbytků termolínu z dek a obláčkových látek.
Panenka i Ema zjevně spokojené.
V teple pod peřinou.
Teď už obě.