Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude tak chybět pes.
Když jsem ve čtvrtek psala příspěvek o tom, že se s ním loučíme, ještě jsem netušila, jak rychlý konec to bude.
V pátek jsem ho pohladila naposled.
***
Tak Ferdo hezké sny.
Já si život bez psa nedovedu představit... v říjnu to budou dva roky co jsem přišla o svého psa a nesmírně mi chybí do teď. Hodně síly a pevných nervů. Lucie
První půlrok byl nejhorší (já se tenkrát rozváděla, stěhovala z vysněného domu, bořila mosty, a pejsek byl poslední pouto s "minulým" životem). Vloni jsme si s mým mužem pořídili společně psa, a mi teprve zapadly všechny ty střípky a uvědomila si, že ten chlupáč v životě mi prostě chyběl. Ne nadarmo jsou pejsci nejlepší přátelé člověka. Držím palce, Jani, ať je brzy líp. Děti Tě nenechají dlouho truchlit, a třeba pořídíte nějakého nového parťáka na prima vycházky!
Jani, je to smutný........a je to život:( Dokud jsme neměli naši čubinu, nedovedla jsem to pochopit, teď je jako naše druhé dítě. Čas to spraví, pa Pavla
Při vašem příspěvku mě až zabolelo srdce.Máme fenečku, v létě jí bude 15 let.Je zdravá, ale je mi jasné, že není nesmrtelná a děsím se toho, že se spolu budem muset někdy rozloučit.Jsme spolu celá ta léta denně, je to prostě člen rodiny.Vašeho pejska jsem neznala, ale i tak je mi to moc líto.Pejskař to prostě jinak cítit nemůže.Věřím vaší větě, že vám moc chybí.Já už to vím dopředu, že to tak bude.Přeji vám hodně sil, ať se ta bolest každý den mírní.Renata
Věděla jsem, že máte psa, ale teď teprv vidím, jakej to byl roztomilouš... člověk si ani neuvědomí, jakej to je člen domácnosti, skoro jako dítě... až když necháme Forresta s Andulí hlídat, zjistím, jak je to divnej pocit, nemít ho za zády a jak beru samozřejmě to, jak se cítím bezpečně díky tomu, že je pořád na stráži, upozorní, když se někdo blíží a i když je člověk sám doma, prostě není sám... Říkali jsme si s mužem, že až Forrest nebude, že už dalšího psa chtít nebudeme a skončíme i s canisterapií, ale tuším, že to asi nebude tak definitivní. Díky, zítra na procházce na něj nebudu křičet, až se zase zapomene za vůní fenek nebo mi zdrhne... Držte se.
Nocna mora kazdeho psickara :( desim sa toho...zrovna minule som si uvedomila, ze spominas sem tam psa ale fotky nijake. tak uz su. drzte sa..
OdpovědětVymazatJá si život bez psa nedovedu představit... v říjnu to budou dva roky co jsem přišla o svého psa a nesmírně mi chybí do teď. Hodně síly a pevných nervů. Lucie
OdpovědětVymazatPrvní půlrok byl nejhorší (já se tenkrát rozváděla, stěhovala z vysněného domu, bořila mosty, a pejsek byl poslední pouto s "minulým" životem). Vloni jsme si s mým mužem pořídili společně psa, a mi teprve zapadly všechny ty střípky a uvědomila si, že ten chlupáč v životě mi prostě chyběl. Ne nadarmo jsou pejsci nejlepší přátelé člověka.
OdpovědětVymazatDržím palce, Jani, ať je brzy líp. Děti Tě nenechají dlouho truchlit, a třeba pořídíte nějakého nového parťáka na prima vycházky!
♥
OdpovědětVymazatJani....pa Vokopka
OdpovědětVymazatJANI, TO MĚ MRZÍ.
OdpovědětVymazatTO JE MOC SMUTNÉ.
HODNĚ SIL.
BOHDA
:-( ach jo,takovej krásnéj pejsek.přeji ti mnoho sil.....pá Iveta
OdpovědětVymazatKrásnej!
OdpovědětVymazatJakpak by nechyběl, takovej kamarád!
Jani, to je smutné :(
OdpovědětVymazatJ.
Jani, je to smutný........a je to život:(
OdpovědětVymazatDokud jsme neměli naši čubinu, nedovedla jsem to pochopit, teď je jako naše druhé dítě.
Čas to spraví, pa Pavla
Při vašem příspěvku mě až zabolelo srdce.Máme fenečku, v létě jí bude 15 let.Je zdravá, ale je mi jasné, že není nesmrtelná a děsím se toho, že se spolu budem muset někdy rozloučit.Jsme spolu celá ta léta denně, je to prostě člen rodiny.Vašeho pejska jsem neznala, ale i tak je mi to moc líto.Pejskař to prostě jinak cítit nemůže.Věřím vaší větě, že vám moc chybí.Já už to vím dopředu, že to tak bude.Přeji vám hodně sil, ať se ta bolest každý den mírní.Renata
OdpovědětVymazatrip :(
OdpovědětVymazatVěděla jsem, že máte psa, ale teď teprv vidím, jakej to byl roztomilouš... člověk si ani neuvědomí, jakej to je člen domácnosti, skoro jako dítě... až když necháme Forresta s Andulí hlídat, zjistím, jak je to divnej pocit, nemít ho za zády a jak beru samozřejmě to, jak se cítím bezpečně díky tomu, že je pořád na stráži, upozorní, když se někdo blíží a i když je člověk sám doma, prostě není sám... Říkali jsme si s mužem, že až Forrest nebude, že už dalšího psa chtít nebudeme a skončíme i s canisterapií, ale tuším, že to asi nebude tak definitivní. Díky, zítra na procházce na něj nebudu křičet, až se zase zapomene za vůní fenek nebo mi zdrhne... Držte se.
OdpovědětVymazatJani, to je smutný, ale patří to k životu. Třeba si pořídíte ještě dalšího pejska.
OdpovědětVymazatkrásný den Majka
Moc díky za vaše komentáře!
OdpovědětVymazat