neděle 11. listopadu 2012







Z dnešního odpoledne....
Dlouho jsem nezažila tak náročný den. Kuba nese příchod nového člena rodiny hůř, než jsem si myslela. I když se snažíme mu věnovat dostatek pozornosti, dnešek ukázal, že nic nebude tak úplně jednoduché. Asi to bude chtít ještě hodně trpělivosti. Nějaké rady a tipy jak na vztekající se dítě? Sem s nimi:-)

21 komentářů:

  1. Vydržať vydržať!!! hlavně nedělat ukvapené závěry, ono zítra to zase může být všechno jinak a lepší! Držím palce, bo to dobře znám, je to náročné. Fotka malé v ruce tatínka je naprosto kouzelná!

    OdpovědětVymazat
  2. Jéjej, třeba se Kubík jenom špatně vyspal, ách jo, co já bych dala za staršího bráchu:-)
    Ta Emička je takový drobeček malinký, jů:)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Jani, opožděně gratuluji k berušce, je nádherná! Možná, že si Kubík zrovna prochází obdobím vzdoru.....i když mám pocit, že naše děti (Fanda 11 a Bětka 5) mají toto období tak nějak pořád....Přeji ti pevné nervy a hodně trpělivosti!

    OdpovědětVymazat
  4. Jani tak takovou radu bych taky přivítala :-( Miki je hrozná vzteklinka, zatím si nedovedu představit péči o další mimi a to bude mít Miki 2 roky :-) přeji hodně sil na oba krásný prcky :-)máte krásné děti :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Jani, ťažko povedať čo zafunguje, ja som sa snažila staršiu vždy zapojiť do starostlivosti o bábo, nosiť plienky, natrieť krémikom, pokočíkovať, podať hračky alebo dudlík. Aj som jej venovala dosť času, ale vždy to nefungovalo. To chce naozaj čas, trpezlivosť a pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
  6. Potravin.doplněk Esprico. Dávám tento rybí tuk asi měsíc a vztekání je pryč. Kéž by mi to někdo poradil už před třemi lety!!!
    Máte nádherné děti :-))).
    Slávka

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Janka, len trpezlivosť a "pevné nervy". Emka (3,7roka) veľmi ľúbi sestričku (7 mesiacov), ale nevie pochopiť, že má byť tichúčko, keď uspávame...má byť pri nej opatrná...snažím sa tiež ju zapriahnuť do starostlivosti, aby sa necítila odstrčená, nezakazujem jej dotýkať sa Elenky, aj keď oči na stopkách musím mať stále:-)...no a zaužívali sme si taký rituál, každý večer sme spolu už len my dve, čítame a maznáme sa, aby vedela, že ju stále moc ľúbime...no a k tomu začala chodiť spinkávať k nám do spálne, tak som prestala riešiť aj to, proste nás potrebuje a nechce byť odstrčená:-)....ťažko povedať fungujúci recept, myslím si, že naozaj len veľa,veľa trpezlivosti, lásky ... a zvykne si aj Kubík. Tak sa držkajte.

    OdpovědětVymazat
  8. Jani, celkom viem o čom hovoríš. Keď som prišla z pôrodnice domov so sestričkou, Adelka ju privítala tak, že hodila o zem veľkú stoličku a zhodila všetky veci zo stola, aj keď sme ju pred tým na to dlho pripravovali, rozprávali sa, tešili, realita bola iná. Čas to pomaličky vyriešil, neboj, všetko sa postupne na dobré obráti. O chvíľku budeš mať doma veľkého pomocníka a časom ochráncu svojej malej sestričky. Držím prsty.

    OdpovědětVymazat
  9. Jani, u nas to trvalu ctyri mesice nez mi Anja Alexandra "odpustila". Preji pevne nervy a trpelivost. Ono se to casem poda. Hezke dny, Katerina

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Jani,vztek je převelčená žárlivost.U nás to trošku tlumí, že malej 3roky chodí do školky,takže pak to odpoledne se dá celkem ukočírovat,pořád něčím zaměstnávám ale ne vždy se daří.Na Anežku je miloučkej,ale jakmile ji vemu do ruky,potřebuje nutně napít,na WC nebo pochovat on...ne vždy ale občas ho překvapím a když si řekne zrovna v nevhodnou chvíli,tak i přes to že kojím či přebaluji tak jdu a udělám co chche...reakce je překvapenej a jde hned vše líp,ale ne vždy to funguje a nesmí se to přehnat.Také z rad kamarádek čekám že to pomine samo...ale min 3-4 měsíce to je asi nejhorší.Držím pěsti moc jsem neporadila.

    OdpovědětVymazat
  11. Jani, tohle jsem nezažila, mám děti 7 let od sebe, Terka nám naopak vyčítala, že je sama... a na bráchu se hrozně těšila. Trpělivost a láska, nic jiného ti neporadím!
    A dej si kousek čokolády, potřebuješ energii a pevné nervy.
    Držte se, pa Helena

    OdpovědětVymazat
  12. tak jsem si myslela ze si prectu nejake rad, ale jsme na tom vsichni podobne, navic chlapci tyto veci nesou hur.
    Starsi obcas zarli doted (mimi 15mes.), ale je fajn ze je ve skolce

    Hold to musi zpracovat vsichni

    OdpovědětVymazat
  13. Jani, chce to jen a jen čas :-) Adámka jsme si dovezli domů, když Rozárka měla téměř pět let. Přesto z absolutně samostatné malé slečny se stalo totálně nesamostatné dítě. A to se jí už dalo leccos snadno vysvětlit! Snažila jsem se ji hodně zapojovat a zdůrazňovat, jak moc je hodná, když mi pomáhá a jak moc jsem ráda, že už mám tak velkou a šikovnou holku :-) Nosila plenky, připravovala krém... takové drobnosti, které asi víc baví holky. To je fakt. Navíc Adámek na ní neskutečně žárlí (a to už má dva roky!) a docela slušně ji otlouká. Ale už i to ustává, důkladně mu "vysvětlujeme" (ano, rukou přes zlobivou ruku), že tohle se opravdu nedělá. Musím říct, že Rozárka má víc trpělivosti, než my s manželem dohromady. Nechá se vtáhnout do jeho her, hladí ho, tulí, pusinkuje... Ano, chce to prostě čas. Rozárka brzo pochopila, že ona opravdu není na výměnu, že u nás zůstane (to byl totiž největší strašák v její hlavičce!) Ale to je holka, u kluků to bude chtít opravdu víc času. Navíc Kubík je mladší než byla Rozárka. Jani, nezoufej... BUDE TO DOBRÉ :-)
    PS: Malá je kouzelná!

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Jani, Emička je krásná, ještě pořád žluťoučká.

    My si žárlení i vztekání užili hodně a ještě pořád užíváme, ale už je to o moc lepší. Holky už tady toho hodně poradily. Já bych doporučila k přečtení knihu Sourozenci bezy rivality. Nejvíc mě tam dostala kapitola o tom, jak se vlastně starší dítě cítí, když se mu narodí mladší sourozenec. Je to tam přirovnáváno k tomu, jak by ses cítila ty, kdyby si tvůj muž přivedl další ženu a tys ho viděla, jak se spolu mazlí, musela jí půjčit svoje věci (třeba šicí stroj :-) ) a dát oblečení.

    U nás stejně jako jinde pomohlo, co nejvíc se Jů věnovat (musela jsem přes den přestat háčkovat, to tedy bylo dost těžké :-), nechala jsem svoji mamku nebo tchýni, ať mi vyžehlí, umyjí nádobí apod. a já se věnovala Jů. Jů byla navíc stejně jako Kubík v období vzdoru, takže měla, co dělat sama se sebou a do toho miminko.

    Jo a taky, když vyžaduje stejnou péči jako miminko (např. koupání ve vaničce, mazání zadečku rybilkou), tak mu tu péči poskytnout. Ono ho to po měsíci přestane bavit, ale teď mu to pomůže rozhodně víc než říct, že je velký kluk.

    Tak ať to jde, co nejlíp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To s tou další ženou je strašné! A s tím strojem ještě víc ... :o)

      Vymazat
  15. Moc děkuju za komentáře, bude to ještě asi boj, ale každý den je jiný- a někdy je líp. Důležité je, že to stojí za to...

    OdpovědětVymazat
  16. :) určitě to stojí za to. Maličká je krásná.
    Já sice porodím našemu prckovi sourozence až v dubnu, ale už teď bych potřebovala instrukce co dělat se vzteklounem. Období vzdoru je něco! Hlavně klid, že?? To se řekne :D.

    Ať máte hezké dny

    OdpovědětVymazat
  17. Jani, mě se osvědčilo věnovat vždycky víc pozornosti tomu staršímu dítěti (mám tři :-)). Když jsme si hráli s tím starším, tak jsem klidně nechala mimčo chvíli brečet, dohráli jsme kolo, nebo dostavěli koleje atd.a pak jsem teprve šla za miminkem.... A jak už tu někdo psal, pověřit ho drobnými úkoly aby byl ten maminčin důležitý pomocník. Hodně štěstí! Hlavně si je užívejte, protože strašně rychle vyrostou! :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Jani, Ferda taky nesl příchod Františka hrozně. Byl to boj a trval asi 9 měsíců. Vztekání, vzdor, odmlouvání....snažím se s ním hodně mazlit, tulit, říkat mu, že ho mám moc ráda....Ani teď, když má Fanda 14měsíců to není to pravé ořechové, ale už sám říká, že ho má rád a automaticky ho zahrnuje do rodiny....ale šílené to bylo. Takže pevné nervy a hodně, hodně trpělivosti (já jí měla hodně málo...;)). Někde na webu radili, že když přijde táta domů, má se věnovat miminku a máma má být jen se starším, protože to má pocit, že mu mimino mámu sebralo...Tož tak...
    Malá je krásná!!!
    Katka, Ferda a Fanda

    OdpovědětVymazat
  19. Každý starší sourozenec prožívá těžký okamžik, když se objeví konkurence v podobě sourozence. Ten, kdo tvrdí, že ne, má pravděpodobně jen problém uložený hlouběji, možná úplně vytěsněný. Je to náročná situace, ale na druhou stranu, on je ten, který měl výsadu, kterou mít druhé dítě nikdy nebude - měl své rodiče po určitý čas jen pro sebe. Nesouhlasím moc s tím, aby dítě bylo pomocníkem, kterého za všechno kolem sourozence budeme chválit. Znamená to - "aha, já si teď můžu lásku maminky zasloužit" a pak to dělá (častěji ta "hodná" holčička) celý život. Jako na každou novou událost má někdo lepší, jiný horší adaptaci. Respektovala bych jeho vztek bez výčitek svědomí a věřím, že bez větších zásahů se dítě naučí respektovat to, že už není samo. Je to život a sourozenec je velký dar, který ale ocení až později.

    OdpovědětVymazat
  20. ahoj Jani, já za sebe musím říct, že jsme měli štěstí, protože když se narodila Ditula, byly Emce 2 roky 2 měsíce a žárlení proběhlo tak nějak poklidně...rychle vyšumělo, ALE! protože vím, že jsou ti dva (Kuba, Dita) stejně staří, tak věz, že v tom nejsi sama, zažívám teď šílené období a to nesouvisí s žárlením, ale prostě s jejich věkem, teda Dita byla vždycky divočák, ale co předvádí teď, to je o nervy, počítám, že to je závěrečná gradace vzdoru před 3. rokem a pak už bude klidnější, protože je to vážně síla, tak už jsem se poohlížela i po nějakém "elixíru", když výchovné metody jsou k ničemu a kolegyně z práce mi doporučila rybí tuk eye q, že prý ho začala dávat malýmu 3 měsíce před školkou, aby se zklidnil a pomohlo to, je to pro energické děti a to ta naše je i s nášupem!:) jinak klasika - vysvětlovat, vysvětlovat, nechat vyvztekat i osamotě a stále dokola:), tak přeju aspoň nějaké chvilky pohody

    OdpovědětVymazat