Jak jinak

Děti zvládly čtrnáctidenní tábor a poprvé za jejich skautskou historii domů nenapsaly ani řádek.

Prý nebyl čas.

Jak já jsem jim záviděla. Dva týdny v lese. To bývaly ty nejlepší prázdniny na světě.

Zatím co já - z práce domů, uklidit, chvíli jen tak koukat a spát.

Takže když se mi konečně blížila dovolená, tušila jsem, že to nemůže projít jen tak.

Jak jinak - většinu dovolené propršelo. Nevadí. Chalupa to jistí. 

E nemohl mít volno, aspoň si dětí užiju víc.

Ema hned odpoledne po příjezdu z tábora začala kašlat, druhý den už rýma jako trám. I to se zvládne. Čaje, nohy v teple, kratší procházky. Týden většinu času zavření na chalupě. Lehce místy ponorka, ale jo, přežili jsme.

Jak se blížil páteční odjezd dětí za babičkou a dědečkem, tušila jsem, že Emino nachlazení se přesunulo na nového nositele.

Ihned po jejich odjezdu jsem padla. Takže závěr dovolené ve znamení aspirinu, teplot a popravdě tak trochu nasranosti na úplně všechno. Nejlepší dovolená ever.

Prodloužená následně o neschopenku, protože z nachlazení je zánět dutin a průdušek. 

Kdo má rýmu v srpnu, když bych se měla koupat někde u rybníku?

Ale i pobyt doma má svá pozitiva.

Konečně je čas na audioknihy. Ze samotného čtení mě, přiznávám se, zatím ještě bolí hlava.

Po chvilkách uklízím a světe div se, nafotila jsem kousky, které na svou chvíli, (rozuměj na mě) čekaly asi půl roku.

Takže sekce malé kabelky a pouzdra v eshopu aktualizována.

Viděla jsem taky konečně dlouho dokládané filmy a dokoukala dva seriály, takže report brzo.

Fotky z ložnice.

Jo, pořád mě ta polička baví.