Prý nebyl čas.
Jak já jsem jim záviděla. Dva týdny v lese. To bývaly ty nejlepší prázdniny na světě.
Zatím co já - z práce domů, uklidit, chvíli jen tak koukat a spát.
Takže když se mi konečně blížila dovolená, tušila jsem, že to nemůže projít jen tak.
Jak jinak - většinu dovolené propršelo. Nevadí. Chalupa to jistí.
E nemohl mít volno, aspoň si dětí užiju víc.
Ema hned odpoledne po příjezdu z tábora začala kašlat, druhý den už rýma jako trám. I to se zvládne. Čaje, nohy v teple, kratší procházky. Týden většinu času zavření na chalupě. Lehce místy ponorka, ale jo, přežili jsme.
Jak se blížil páteční odjezd dětí za babičkou a dědečkem, tušila jsem, že Emino nachlazení se přesunulo na nového nositele.
Ihned po jejich odjezdu jsem padla. Takže závěr dovolené ve znamení aspirinu, teplot a popravdě tak trochu nasranosti na úplně všechno. Nejlepší dovolená ever.
Prodloužená následně o neschopenku, protože z nachlazení je zánět dutin a průdušek.
Kdo má rýmu v srpnu, když bych se měla koupat někde u rybníku?
Ale i pobyt doma má svá pozitiva.
Konečně je čas na audioknihy. Ze samotného čtení mě, přiznávám se, zatím ještě bolí hlava.
Po chvilkách uklízím a světe div se, nafotila jsem kousky, které na svou chvíli, (rozuměj na mě) čekaly asi půl roku.
Takže sekce malé kabelky a pouzdra v eshopu aktualizována.
Viděla jsem taky konečně dlouho dokládané filmy a dokoukala dva seriály, takže report brzo.
Fotky z ložnice.
Jo, pořád mě ta polička baví.
Žádné komentáře:
Okomentovat