...

Malé velké věci.

Dny plynou tak nějak stejně a dokola.

Ale svým způsobem mě to hrozně uklidňuje.
Potřebuji režim a jistoty...

...

Jsem poslední dobou sentimentální až hrůza. Ale asi to bude tím, že po více než 3,5 letech končím s terapií a tak si projíždím v hlavě, co mi to dalo. V čem se můj život změnil.

Kam jsem se posunula.

Co všechno jsem se naučila.

Jak diametrální je rozdíl mezi Janou v létě 2016 a tou dnešní.

Myslím, že ale to nejpodstatnější, co mi terapie dala, je, že jsem se naučila mít se ráda.

A začala na sebe víc myslet.

Protože to za nás nikdo neudělá.

Za ty tři a půl roku se mi život obrátil vzhůru nohama.  Není to vždycky jednoduché, nevím jestli jdu vždycky tím správným směrem, ale jsem šťastná.

A to se počítá....

Moje terapeutka se za ty roky stala blízkým člověkem. 
Takže jsem dost naměkko z toho, že už se nebudeme vídat.

...

Upekla jsem a snědli jsme můj čtvrtý pokus o žitný chleba. ( Dva ze čtyř byly v pohodě, dva průšvih. Kde je zakopaný pes????)

Byli jsme na mysliveckém plese a vyhráli bažanty a zajíce.

Bažanti zkonzumováni.

Sehnala jsem nádherný tvíd. Kabelky v procesu.

Dokoukala jsem Nového papeže a trochu zuřím, že to nemělo víc dílů. Ještě se mi nechtělo loučit. Na co budu dívat teď?

Blíží se březen. Kubovy narozeniny, Mint market v Brně....

Pořád je se na co těšit.

A to je tak dobře.
Jo a ta duha z fotky - to jsou nové popruhy na foťáky. Taky radost.