pondělí 13. května 2019

Půlhodina






Přesně ta chvíle, kdy se povede na moment vypnout.
Vlézt si do postele s čajem a knížkou.
Naordinovala jsem si aspoň půlhodinu denně.
Půlhodinu, kdy zkusím odpočívat.
Moc se mi to nedaří, ale dnes odpoledne, když byly děti s tatínkem, tak jsem doťukla část práce a vyšlo to.
Nový Miloš Urban.
Jeho starší romány jsem četla jedním dechem.
Pravda, vždycky byly trochu morbidní, ale mám ráda styl jeho psaní.
Takže i když jsem teprve na začátku, jsem nadšená.
A užívám si lehce nostalgický pocit u každé stránky.
Jako bych byla zpátky na výšce a poprvé četla Sedmikostelí nebo Santiniho jazyk.
Jen kéž by těch půlhodinek bylo trošku víc...
...
A co vy, dokážete si přes den urvat aspoň chvíli pro sebe?

4 komentáře:

  1. Jani, na Kar jsem zvědavá. Mám to s Urbanem podobně. Hastrman patří k mým nejoblíběnjším knížkám vůbec, a i ty další jsem hltala. Pak se odklonil od svého stylu, Přišla z moře, Urbo Kune, Praga Piccola, to nebylo nic pro mě. Tak se těším, že se v téhle knížce třeba vrátí "starý dobrý Urban". Co říkáš, vrátí?:-) Pěkné počtení přeju...;-) P.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám podobně staré děti jako ty Jani a trošku to v pracovním týdnu s tou půlhodinkou skřípe :-) Ale dnes jsem přemohla svou, ne vždy, pevnou vůli a půlhodinku si urvala hned ráno na bazéně. Den mi začal jinak než obvyklým stereotypem a z toho chci dnes těžit celý den. Jana

    OdpovědětVymazat
  3. Půlhodinu denně bych potřebovala, ale nedaří se mi to :-( ...pak na to dojíždím a nadávám si, že jsme unavená, podrážděná a bez psychické energie. Někdy je těžké vystoupit z vlaku povinností a nesnáším, když se mi den smrskne na odškrtávání splněných povinností a zjistím, že jsem neměla ani chvilku pro sebe, natož abych si udělala něčím radost.

    OdpovědětVymazat