středa 25. července 2018

Co dál


Obdivuju lidi, kteří dokáží psát o osobních věcech s lehkostí.
Já každé slovo milionkrát otočím, abych ho zase smazala.
Všechny ty upřímné články mám do krve vypocené, protože si asi všechno hodně zabírám.
A pak se sama sebe znovu ptám, proč to tedy píšu?
Proč dávám na dlaň pro kohokoliv svoje myšlenky?
Už jsem se na tuto cestu jednou dala a mnohokrát se mi vše vrátilo v pozitivním slova smyslu.
Třeba teď jedno konkrétní setkání na Colours, kdy jsem opětovně dostala zpětnou vazbu na své příspěvky o depresi.
Neuvěřitelně mě to zahřálo u srdce.
Neumím moc mluvit o sobě. Jsem ve své podstatě spíš uzavřená, ale každé osobní vyznání je pro mě jakousi terapií.A to pomáhá. Hodně.
Už jsou to dva roky, co chodím na intenzivní psychoterapii. Většinu léků už mám vysazených. A je to už víc než rok, co jsem bez depresivní epizody.
Sama v sobě vím proč a jaké to má opodstatnění.
Před víc než rokem jsem se po opravdu dlouhé době odhodlala a rozešla se se svým mužem.
Následný rok nebyl v žádném případě jednoduchý.
Vlastně byl dost strašný, ale co je na tom nejzvláštnější, já jsem po hrozně dlouhé době šťastná a v pořádku.
Jsme ve finální fázi rozvodu, dokázali jsme se domluvit a funguje to.
A i když je asi milión věcí, ze kterých mám do budoucna strach, vím, že to zvládnu.
Proč tedy o něčem tak osobním píšu na blog, kde si to přečtou tisíce lidí?
Možná proto, že už jsem to zpracovala.
Přestala jsem se stydět za něco, co jsem dlouho měla za svoje selhání.
A uvědomila si, že tímto neztrácím na ceně.
Taky už mě čtete opravdu dlouho a já mám ráda tento svůj prostor, kde si dovoluji být upřímná.
Možná to hodně lidí zklame.
Jenže nikdo nejsme bez chyby. A tohle je něco, co si  ponesu po zbytek života s sebou.
Ale se vztyčenou hlavou. A to je v mém případě co říct.

52 komentářů:

  1. Jano, jste silná žena...moc děkuju za vaše otevřená, upřímná slova, i jindy...ale dneska mě to tedy dojímá...hodně pomáháte.. držím palce, ať se vše daří ! S pozdravem Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Během měsíce jsem se dozvěděla o dvou dlouhodobých vztazích, které se rozpadly. Jedni byli už delší dobu zasnoubení, druzí už nějaký ten rok svoji a mají dvě děti. Zrovna dnes jsme si o tom s kamarádkou psaly. Zpráva o takovém rozchodu je jako blesk z nebes. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčená, že to tak asi má být. Že jedna kapitola jejich života končí a další začíná a že bude určitě krásná, když sami budou chtít. A teď najednou najdu na vašem blogu takovýto příspěvek. Další blesk, další hrom. Tak jen popřeji to štěstí do další kapitoly ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Prajem veľa, veľa síl. Ako fyzických, tak psychických. 💪

    OdpovědětVymazat
  4. Dobry vecer Jano, uz si nejaky ten mesic rikam, zda se u Vas neco nedeje... Sama bojuji s depresi a tvrdim, ze dobry psychiatr je nad zlato :) Drzim palec detem Vam i vasemu exmuzi. GSch.

    OdpovědětVymazat
  5. Ten nejsložitější krok máš Jani za sebou a k tomu, co tě čeká, přeji ze srdce hodně sil a taky pár dobrých přátel do cesty.

    OdpovědětVymazat
  6. Jani, neznám Vás osobně, ale mrzí mě to. Působili jste jako sladěná dvojice (ale to je ten náš zkreslený pohled přes internet). Dodnes mám na lednici vytištěné PF od jany z Kohoutího vršku, které vydala v roce, kdy jsem se já rozešla s mým ex.
    (Zkusili jsme to po x letech podruhé a okolí nechápalo, proč jsem to vzdala),
    Myslím, že se Vám ta věta zalíbí:
    "i kdyby vám srdce na kusy rozštípali, nikdy neklesněte. ve vlastních očích především."
    Moc držím palce, ať to ustojíte Vy, děti...ať si to "sedne".
    Také jsem si přála kvůli synovi vycházet s ex v dobrém, ale druhá strana bez zájmu...
    Magda

    OdpovědětVymazat
  7. Myslela jsem si to. Ať se vám všem daří.

    OdpovědětVymazat
  8. Jste statečná žena!!Přeji hodně štěstí a zdraví na nové cestě!!!!!Zlata

    OdpovědětVymazat
  9. Jano, myslím, že právě upřímné posty, do kterých se člověku moc nechce, mají největší terapeutický účinek. Pro ty, co je píší, i pro ty, co je čtou. Nemusíme být jako čtenáři zrovna ve stejné situaci, ale těch věcí, co člověk v sobě díky takovému postu zpracuje, je hodně. Přeju vám, ať to s přehledem zvládnete, a kupu štěstí k tomu.

    OdpovědětVymazat
  10. Jani, určitě je hodně psychických problémů i z nešťastných vztahů. Jsem si jistá, že Ty to zvládneš. Ostatně pokud píšeš, že jste se dokázali s mužem dohodnout, je to jen dobře pro děti. A díky, že jsi o tom napsala. Přeji hodně sil.

    OdpovědětVymazat
  11. Hodně síly. Jste skvělá a pokračujte takhle. Krásné dny. Any

    OdpovědětVymazat
  12. Tak, a je to venku. A nikdo tě nekamenuje - tak vidíš :) Rozchod nemusí být selhání, ale řešení a nová cesta. Ať ti na ní svítí sluníčko.

    OdpovědětVymazat
  13. Jani,věřím, že to bylo dobře promyšlené, věřím, že víte, co děláte. Netipla bych si, že zrovna ty půjdeš do rozvodu lehkomyslně. Pokud jste to ustáli vy a ustojí to i děti, gratuluju a jen dál do lepších zítřků. Přeju ti to. I Tvým dětem. A díky za upřímnost. Jsou lidi, co i přes ten blbý net poznají neupřímné kecy od odžité pravdy.

    K.

    OdpovědětVymazat
  14. Ti co Vás čtou už dlouho museli tušit. Hodně sil, tolerance a trpělivosti všem zúčastněným. Štěstí přeje těm, co mu jdou naproti. Tereza

    OdpovědětVymazat
  15. ...co dál? dál hodně sil, zdraví a držím palce všem zúčastněným...
    jarka

    OdpovědětVymazat
  16. Milá Jano, děkuji za Vaši upřímnost. Jsem přesvědčená, že takto pomáháte i mnoha z nás. Přeji hodně sil. Užijte si krásné léto s dětmi. m.

    OdpovědětVymazat
  17. To období rozhodování je snad i těžší, než to rozseknutí. Vidím na tobě, že se ti ulevilo. Přeju vám oběma hezký život.

    OdpovědětVymazat
  18. Jani, přeju hodně štěstí, síly a i nadále odvahu rozhodovat se podle svého nejlepšího svědomí. Kl.

    OdpovědětVymazat
  19. Někdy mi přijde, že člověk se upne na pohádkové scénáře a drží se jich zuby nehty, i když uz to žádná pohádka neni. Takze obdivuju, že radši zkousis žít dobrodružství, ale opravdově, radši než držet hubu a krok. Ať jste brzy oba spokojení.

    OdpovědětVymazat
  20. Já si zas myslím, že se někdy člověk příliš upíná na virtuální svět (i když to vlastně moc nesouvisí s tímhle příspěvkem). Taky mám ráda comingoutový příspěvky, ale tohle není jen o jednom, ale o dvou až čtyřech lidech, tak docela koukám, jak tady i na FB někteří mají jasno. Já teda moc jasno nemám, ale přeju celý rodině hlavně klid a sílu. Myslím na vás, když se budeš chtít, Jani, vidět, tak víš... papa ♥

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Jani, komentářů tu je fůra a já je zpětně přečtu až po tom svém - takže možná napíšu to, co už bylo řečeno.
    Jste neuvěřitelně SILNÁ žena a věřte mi, že stejný pocit "selhání" má asi každý, kdo vystupuje ze vztahu. Ale není větší síly než opustit něco nefunkčního, co nám společnost už od malička vštěpuje, že je "správné" a že "kvůli dětem" to přece MUSÍME VYDRŽET. To jsou kecy, které i mně bránily, ale kterým i já jsem se nakonec vzepřela a jak už osmý rok říkám, rozchod s manželem a otcem mých synů byl jedním z nejlepších rozhodnutí mého života. Kazili bychom si život všichni čtyři. Takže - držte se, sama na sobě vidíte, jak znovu "rostete" a jak je začátek po konci přínosný. Přeju ještě víc sil, než máte a skládám obdiv k vaší samostatnosti a chuti zkusit "to" znovu ♥

    OdpovědětVymazat
  22. Milá Jano, neznáme se, ale váš blog mám moc ráda, a tyhle upřímné příspěvky, kdy jde člověk s kůží na trh, ty jsou prostě nej. Blahopřeji ke statečnosti a odvaze, které jistě tenhle krok - rozejít se s mužem - vyžadoval. Přeji hodně štěsí. :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Milá Jano jste úžasná, silná a čupr ženská. Každým koncem něco nového začíná. Držím Vám pěsti. Monika

    OdpovědětVymazat
  24. Tak... jsem asi trochu mimo.... nechci nikoho soudit, ale jsem zděšená, kolik vztahů se rozpadá. Čím to je? A proč sem všichni píšou "jsi silná žena"? Tak se pozná síla, že člověk v určitém momentě ze vztahu odejde? Není spíš síla v tom, ze člověk bojuje? Nevím. Vím, že mám muže, co není žádný ideál. Taky vím, že nám před svatbou jeden kněz řekl: celé je to o rozhodnutí. Jednou jsem se rozhodl, tak si za tím stojím. I když to stojí za houby. Však nic není černobílé. Zase bude líp. A možná jsem divná já, když zůstávám s chlapem, co mi nikdy nedá kytku a zapomíná na moje narozeniny, a když si myslím, že nejkrásnější konec příběhu bude to, až se vsechna ta rozvedená manželství dají zase dohromady... (naivka až za hrob)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže nejde všechny házet do jednoho pytle. Jestli máte hodného chlapa, se kterým se Vám krásně žije a jen drbe na kupování kytek, vítejte v mém klubu, jsou nás tu už miliony :-). Jenže jsou i jiné případy. Zkuste třeba jiného kněze. Marek Vácha to zmínil v jedné ze svých knih (buď Neumělcům života, nebo Příběhy z jiného vesmíru) moc pěkně. Vždycky je třeba se ptát, co je alternativa... někde se to zdá jako slabost a odchod bez boje (i když, co Vy víte?!?), ale při bližším pohledu najednou vidíte, že alternativou mohla být třeba sebevražda... takto to Vácha nějak napsal a souhlasím. Nevíte nic, raději nedoufejte za druhé a přejte všem sílu, ať bojují jak nejlíp umí.

      K.

      Vymazat
    2. No to jste tedy statečná, vydržet to bez kytek a se zapomenutými narozeninami! Světice!
      Víte, jak se říká, nesuď nikoho, v jehož botách jsi nešel?
      Já tady o Janě nic nevím a o jejím muži už vůbec ne, ale vím dost o životě a jak už píše "K." nade mnou, někdy je to o záchraně života.
      Ukončit dlouholetý vztah není nic snadného a když jsou v něm děti, tak tuplem. Jsem si jistá, že to každá žena zváží asi milionkrát, než se odhodlá!

      Vymazat
    3. Vážená Jano, tak hlavně tuhle pohádku o tom, jak to bude krásné a poctivé, když to nevzdají a budou bojovat, neříkejte lidem, kteří odešli, aby zachránili sebe a své děti. Zapomínáte na vztahy, kde se odehrávají za zavřenými dveřmi nekonečné ponižování, domácí násilí, manipulace apod. Zkuste hledět dál než za Vaše zapomenuté narozeniny :)

      Vymazat
    4. Přesně jste to vystihla!

      Vymazat
  25. Jani, to muselo být hodně těžké rozhodnutí. Upřímně přeji, ať máš kolem sebe lidi, co porozumí, podpoří a moudře tě provedou tvým dalším "co dál". Ze zkušenosti vím, že toto není v církevním prostředí samozřejmost. Bohužel. Moc přeji, ať je tvoje budoucnost dobrá a požehnaná.

    OdpovědětVymazat
  26. Nesoudím nikoho, sama se teď taky rozvádím...a nebylo to jednoduché rozhodnutí. Ale zůstávat v nefungujícím vztahu je ta největší blbost, co člověk může udělat. Držím ti palce Jani.

    OdpovědětVymazat
  27. Také jsem z posledních článků cítila, že něco je jinak...ať je to to nejlepší rozhodnutí, které jsi Jani mohla udělat, sama si neumím představit, jak těžké to muselo být. S nadhledem, klidem, s podporou blízkých vše zvládněte. Jana

    OdpovědětVymazat
  28. obdivuji a fandím. Petra

    OdpovědětVymazat
  29. Milá Jano, jsi dobrá! Já jsem dlouho, hodně dlouho zůstávala ve vztahu, který nefungoval. S pocitem, že mu to nemůžu udělat. Nakonec to po 35ti letech udělal on. A mne mrzí, že jsem tolik let promrhala vedle někoho, kdo o to vlastně nestál. A začínat teď znovu je mnohem těžší než by to bylo před lety. Takže máš můj obdiv. I za boj s depresí. Já nemám odvahu se léků zbavit. Zatím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky mám ten pocit, ... takže mi ten váš konec vyrazil dech, to by mě nenapadlo

      Vymazat
  30. Milá Jani, taky jsem se před pár lety rozešla po více jak dvacetiletém manželství se svým mužem a nebylo to jednoduché rozhodování. Náš vztah nefungoval mnoho let, ale dlouho jsem nevěděla, jak z toho ven. Během vztahu jsem měla různé zdravotní problémy, které jak mávnutím kouzelného proutku po rozvodu postupně zmizely. Všechno u mě bylo psychosomatické. Manžel podnikal a žili jsme velice hektický život, který mi nedával smysl. Nebyl čas se zastavit a užít si obyčejné věci a rodinu. Pátrala jsem po tom, proč se některé věci děly a začala víc přemýšlet o sobě, co můžu změnit, co můžu udělat jinak a jak teď žít. Začala jsem cvičit jógu a hodně jsem četla. Pomohl mi časopis Jóga dnes, knížky Zdenky Jordánové a Valerije Sinelnikova a hodně kurz u Evy Kafkove. Dneska žiju sama a tak, jak se mi nikdy ani nesnilo. Děti se osamostatnily, máme velmi dobré vztahy a děláme si drobné radosti. Užívám si obyčejných věcí, k životu toho nepotřebuji mnoho, zajímá mě minimalismus, trávím čas v přírodě, na zahradě, ráda vařím, dělám věci, které mi dávají smysl a raduji se z toho a netrápím se věcmi, které nemůžu změnit. Dneska svůj život s manželem hodnotím tak, že se to mělo stát a mělo mě to něčemu naučit a posunout dál. Dneska už jsme každý úplně někde jinde (on své štěstí stále hledá v dalších milenkách, domech, věcech a stále nenachází). Myslím, že nikdy není pozdě začít znovu a jinak. Přeji Vám hodně štěstí a síly do nového života a jen Vy víte, že je to tak správně a pokud Vás bude někdo soudit, tak je to jeho nezpracovaný problém, ne Váš. Přeji krásné letní dny :). Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc pekne napsane. Dekuji, ze jste se o Vas pribeh podelila. V.

      Vymazat
  31. Milá Jani,
    mám stejně staré děti jako Vy a rozhodla jsem se ke stejnému kroku.
    Rozhodování bylo asi nejtěžší. Myslím, že nikdy nebudu litovat. Horší je žít nespokojeně v nefunkčním svazku.
    Jste odvážná a milá a fandím Vám.
    Přeji hodně zdraví,
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  32. ty si mi tak nejak neraz vohnala slzy do oci - ak teda mozem tykat :-)
    si silna svojou krehkostou a velmi obdivujem tvoju kreativnu stranku. a tiez tu krehku silu priznat crepiny svojho zivota. a vies ako sa hovori - crepy prinasaju stastie :-) drzim palce, silnooo :-) klara

    OdpovědětVymazat
  33. To mě mrzí. Vždycky mě mrzí, když se rozvádí někdo, koho znám (nebo neznám :-).
    Protože jsem se taky rozvedla (před 11 lety) a vím, že i v případě, kdy to probíhá kultivovaně a schůdně a nebyli jsme na sebe zlí ani před ani po, stejně ten pocit selhání je docela drtivej. Pro mě jo - svatba v kostele k tomu přispívá velmi silně. Je dobrý mít o tom s kým promluvit!!!
    Lidi, kdo rozvod nezažili, třeba blízcí příbuzní, to moc pochopit nemůžou. Ani jak dlouhý čas - proměnlivý svým charakterem - trvá být zase "na svým," v pohodě, pevnosti.
    Dál přeju stabilní světlé zítřky a pěknej život všem.

    OdpovědětVymazat
  34. Tak ono to nám, čtenářům je jasné, jak to s vámi je:-) Ale i tak je hezké, že jste to ted napsala. Já kdysi taky blogovala, ale ted už prostě svůj svět takto včanc nedávám, ale jsem ráda, že to dělají druzí. Je pravda, že většina blogů je těch sladkých štastných rodin jak ze žurnálu, ale oni to tak dělají, navrchu huj, vevnitř hnůj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemusí to tak být, já jsem se svým mužem šťastná a už jsme spolu opravdu dlouho (16 let). A pořád vidíme ve svých očích lásku k druhému. Mám ale kolem sebe několik párů, kteří to tak nemají a překvapuje mě jak se dokáží navzájem trápit. To je pak rozvod vysvobozením pro celou rodinu.

      Vymazat
    2. Ano, to máte pravdu.

      Vymazat
  35. Jani klobouk dolů před vaší upřímností a spousty sil do nových začátků. Přiznám se, že jsem přemýšlela, že už Jiří na fotkách v blogu nebývá. Určitě bude dobře! Možná už je :-).

    OdpovědětVymazat
  36. Janka, vo virtuálnom svete Ťa poznám veeeeľmi dlho. Pamätám si, ako si písala o depresiách, máš môj obdiv, že si to pustila von. Život nie je len úžasný, sú v ňom aj boliestky a je pekné, že ich pripustíš. Že sa rozvádzaš, som netušila, ale vieš čo ti poviem. Bude to znieť asi čudne, myslím, že ti to prospelo. Veď prečo by si to teda inak asi robila, že? Každopádne, tvoje prípsevky, tvorba sa mi zdá taká "lahšia" a ty spokojnejšia. Snáď som to dobre vystihla. Držím palce, nech všetko dobre dopadne ♥

    OdpovědětVymazat
  37. Jani, moc Vám držím palce! Ve Vašem pribehu se dost vidím a tak se chci zeptat, zda byste mohla doporučit nej.psychoterapeuticky směr? Je toho spousta a ja nevím, do čeho jít..
    Moc diky.

    OdpovědětVymazat
  38. Také jsem cosi tušila... Moc děkuji za Tvoji velkou upřímnost a otevřenost. Na blozích to není samozřejmost.
    Držím palce, ať už je jen líp

    OdpovědětVymazat
  39. Jani,
    už tu asi vše podstatné bylo napsáno !
    Netvrdím, že mě tvůj příspěvek nepřekvapil, dle blogu jsme si myslela, že máš spokojený vztah.
    Vůbec tě nechci soudit,naopak i já jsem si tím prošla a není to jednoduchá cesta!
    I když já jsem od začátku měla někoho s kým bych všechno mohla sdílet.
    Vím, že jsem se rozhodla správně, ale jak píšeš, celý život v sobě budu mít pocit, že jsem selhala.
    Je super, že jste se dokázali s Jirkou domluvit, málo kdo tohle umí!
    A další kapitolou je, jak tohle všechno prožívají děti.
    Nechci tady rozpoutat další diskuze,ale
    ze své zkušenosti mohu prohlásit, že třeba střídavá péče prostě v praxi nefunguje!
    Jani, moc ti přeji, aby jsi byla v životě šťastná, spokojená a bez depresí!♥

    OdpovědětVymazat
  40. Jani, vždycky mě zamrzí, když se dva lidi, kteří spolu mají děti, rozchází. Ale život by neměl být o tom udržovat za každou cenu neudržitelné, to neprospívá nikomu, ani dětem. Věřím, že jste s Jirkou svůj rozchod dobře zvážili a nebylo to jednoduché rozhodování. Myslím si tak, že nebyl důvod nemyslet si, že jsi selhala. Snad již máš to nejhorší za sebou a bude jenom lépe. Přeji jen to nejlepší. A.

    OdpovědětVymazat
  41. Jani, prohlížím si často tvůj Instagram, miluji Tvé fotky plné barev a vzorů... vůbec jsem ale netušila, jakým trápením sis prošla. Ve svém posledním příspěvku na blogu jsi to pojala správně: máš krásné zdravé děti, Ty jsi mladá a krásná a zdravá žena... nemám ponětí, čím vším si procházíš... ale nepřestávej si věřit, moc Ti držím palce! :) J.

    OdpovědětVymazat