Občas se mi stává, že potkám někoho, s kým si sednu od první chvíle. A i když třeba nemáme tolik společného, něco zarezonuje a my si pak rozumíme na úplně jiné úrovni.
Laura je vlastně takový nomád.
Jen se svou kytarou, neuvěřitelně těžkým kufrem a batohem cestuje po celém světě a hraje.
Do Olomouce přijela už podruhé a já se na ni opravdu těšila.
Možná proto, že je jedna z těch lidí, ze kterých optimismus a mír přímo sálá.
A i když byla unavená, v její přítomnosti jsem se zklidnila a měla jsem skoro pocit, že sedím na břehu oceánu.
Strávila jsem s ní dva dny, které byly sice organizačně dost vyčerpávající, ale na druhou stranu mě tak neuvěřitelně nabila.
A když pak vzala kytaru do ruky, běhal mi mráz po zádech.
Jsem za všechna takováto setkání opravdu vděčná.
Otvírají se mi další obzory, koukám na svět z jiného úhlu a hrozně mě to obohacuje.
• • • • •
Laura a popruh.
Udělal radost, sedl a vypadá to, že funguje. Takže vzhůru do dalších kousků.
Má radost.
Ale už taky zpátky ke kabelkám...:-)
Jani ♥ Krása!Petra
OdpovědětVymazat