Všechny ty vůně

Voní to tam jinak.
Všudepřítomná mateřídouška, bodláky, kupky sena.
Říká se, že Banát se musí zažít.
Přišlo mi to jako klišé, ale něco na tom je.
Už teď vím, že jsme tam nebyli naposledy.
Ty kopce, rozhledy...
Uprostřed ničeho pár domků, odkud slyšíte perfektní češtinu.
Višňovice, fíkovice, nejlepší pljeskavica, jakou jsem kdy jedla.
Podobně naladění lidé.
A že mi k tomu zahráli Zrní, je už jen bonus.
Odpočinula jsem si - hrozně moc.
Není to asi dovolená pro každého - spát pod stanem, srchovat se vodou z potoka, nachodit spoustu kilometrů, spálit si nos a ramena, večer co večer tančit s davem pod pódiem, ráno si vařit kafe na vařičí a k tomu přikusovat pudinkovou buchtu od místní babičky.
Ale asi přesně tohle jsem potřebovala. Malinko v sobě zase najít tu volnost, nic neřešit, úplně vypnout.
Protože ten návrat do reality byl o to ostřejší. Všechno co jsme doma nechali - neuteklo, jen se nakupilo.
Ale síly je dost, takže hlavu vzhůru a do toho...

****

Značně obsáhlejší reportáž najdete u Kačky- TU.