Po stoprvní

Já vím, naše ložnice tu byla už asi stokrát.
Jenže je to něco jako moje oáza.
Místo, kam děti nemůžou.
(I když je tam dost často nachytám, jak si v posteli hrají na trampolínu).
Moje velká radost.
Jediný skoro uklizený pokoj v bytě.
Voňavý.
A teď mám úsměv ještě větší.
Protože jsem si konečně pořídila lampu.
Nechtěla jsem jen tak ledajakou.
Hodně dlouho jsem okukovala různé designové kousky, ale nebyla jsem zatím ochotná dát moc peněz.
Pak jsem si jednu lampu vyhlídla na Dohnat a Předehnat.
Takže jsem začala hledat na aukru.
Ale nic moc jsem nenašla a všechno s nálepkou brusel je hned tak pětinásobně zdraženo.
A pak když u mě byla na návštěvě Klára, zeptala jsem se, kde se takové kousky shání.
No přece v antiku!!!
Hned do pěti minut jsme ji spolu našly a ještě ten den bylo objednáno.
Už ji mám doma.
Pravá šedesátková.
A co myslíte?
Jsem nadšená.
I když při platbě mě málem omylo, kolik si napočítali za poštovné a balné.
A můj muž rovnou prohlásil, proč jsem nekoupila rovnou dvě.
Proč?
Protože teď sháním pro něj jinou.
A už si na jednu myslím:-)
***
Nová lampa, milované trojúhelníky, nové slepičkové pouzdro a oblíbené kousky ve Vjem misce.
Moje dnešní radosti.