Z rukávu

Pamatuji si přesně, jak jsem na něj narazila v sekáči.
Hned mě zaujal.
Vršek od pyžama s perleťovými knoflíky.
Jenže byl na jednom místě propálená žehličkou a dost podivné velikosti.
Ale ten vzor... A k tomu za dvacku.
Koupila jsem a těšila se, co z ní ušiju. Navíc ta radost, když jsem pak doma zjistila, že je to bavlna s hedvábím a ještě k tomu z kolekce známé návrhářky.(Tu už jsem bohužel zapomněla).
Uběhlo pár let a vykoukla na mě ze skříně.
A pak stačila chvíle a z rukávu jsou tři taštičky.
Které mimochodem přesně vypovídají o tom, co jsem psala v pondělí.
Že když pracuji na něčem jiném, je nejlepší začít dělat něco naprosto odlišného a nedůležitého.
Ale to nutkání!
***
Toaletky jsou volné.
Hezký den všem.

Když sněží a já myslím na jaro

Kabelka na jarní dny, které netrpělivě -  a při pohledu z okna asi marně - vyhlížím.
Podobnou jsem už šila skoro před rokem sama pro sebe.
Tuto jsem vylepšila žlutým prošitím, zipem a malinko většími rozměry.
A hned mě při té příležitosti napadá, kde tu samou tašku mám já, protože jsem ji na sobě měla v létě jen párkrát a od té doby jsem ji neviděla...
Je prvního března, před domem rostou sněženky a krokusy a dneska na ně zrovna nasněžilo.
Nevím jak vy, ale já nesouhlasím!
Proto jsem si vytáhla ty nejsvěžejší látky, dám si dnes nějaký echt letní oběd a cestou z města si koupím pryskyřník.

Zlozvyky šílené ženy

Zběsile uklízím, zrovna když mám jít spát.
Nemůžu si jít lehnout, pokud je nádobí ve dřezu.
Nemůžu odejít ráno z ložnice a nechat rozestláno.
Neustále po bytě hledám papuče.
Pořád šiju další a další povlaky na polštáře.
Kontroluji poštovní schránku, i když moc dobře vím, že je neděle.
Každé ráno dopíjím svou studenou kávu od snídaně.
I několikrát za sebou prohledávám skříňky v kuchyni, jestli tam náhodou nenajdu zapomenutou čokoládu - i když jsem žádnou nekupovala.
Mám v ložnici vždycky zásobu knížek, i když je čtu zásadně v obyváku a nebo v elektronické podobě.
Když mám nejvíc práce, vymyslím si něco dalšího, co musím teď hned udělat a nedokážu přestat...(třeba jako tato peněženka, místo dokončení dvou rozpracovaných tašek).
***
Je toho samozřejmě víc.
Ale já jen, abych vás nevyděsila:-)
A co vy a  vaše prohřešky?

Taška na pátek

Takhle v pátek jedna taška.
Už zabalená v krabici, nachystaná na cestu do Brna.
***
A u nás poobědová siesta.
Ema v pokoji předstírá spánek, Kuba staví vznášedlo a já doposlouchala poslední kapitolu své audioknihy.
Venku nádherně, víkend před námi.
Je pátek, hurá!

Nejmilejší

V pokojíčku uklizeno.
Na chvíli - než děti dorazí ze školky.
A opět se přes celou podlahu roztáhnou koleje, postaví věže a zahrají si na ledové království, hvězdné války nebo Petra Pana.
Ačkoliv už Kuba nějaký čas staví to "velké" lego, na duplo nedá dopustit.
Máme obrovskou hromadu po mojí sestře a k tomu se nám sešly další kousky, takže není problém postavit cokoliv.
A tím cokoliv myslím opravdu cokoliv. Od světelného meče, po presovač, nebo třeba mobil.
Těší mě, když vidím, že mají oba dva fantazii.
Protože si vzpomínám sama na sebe a svého mladšího bráchu.
I když to bylo jiné lego, nadšení bylo stejné.
A popravdě, docela mě to baví ještě i dnes...:-)
***
Menší úprava pokojíčku.
Stůl dostal šuplíky, do kterých se schovaly všechny pastelky, papíry a omalovánky.
Dva další textilní koše.
Duplo a doktorka plyšáková.
Oblíbená pohádka našich dětí, kterou znají zjevně ze školky a kterou by nejraději koukaly pořád dokola.
(Vysvětlete mi, proč nechtějí něco, co bude bavit mě?)
Pozornému čtenáři jistě neunikne výmalba pokojíčku - stále jsem v procesu přemalování Eminých obrázků.
Barva čeká už od Vánoc....
***
Co vy a lego? Baví?
Schováváte si ho?

Zpátky do Skotska

Jsem zpátky u audioknih.
Zase Peter May -  ale tentokrát Muž z ostrova Lewis.
Jsem nadšená.
Možná protože sametový hlas Jiřího Dvořáka, možná to bude těmi popisnými pasážemi dětství hlavních hrdinů... nebo jen tím, jak moc jsem se nechala vtáhnout do děje.
Tolik, že mám skoro pocit, že při pohledu z okna uvidím zaručeně studené skotské moře a hejna racků kroužících kolem.
Ani ten déšť za oknem mi nepřipadá divný, protože vlastně skoro celou knihu prší.
Stroj klape, slova plynou, venku mží.
A já bych měla jít pro děti do školky....
***
Dnešní radosti
Toaletky.
Kromě prvních dvou jsou všechny volné. Kdyžtak pište.
Zahrádka na okně. Naklíčená avokáda, máta a bazalka.
Na ledničce - kalendář od Miri a Kubův plán na narozeninovou oslavu.
Hezké úterý všem!

V Litomyšli

Na chvíli na litomyšlském vzduchu.
Z plna hrdla vychutnáno.
Sami dva, dvakrát Zrní, kamarádi, dlouhý spánek.
Navíc v mém oblíbeném městě.
A kam se budete na důchod stěhovat vy?

Že by líná sobota...?

Ty moje snídaně....

Ptali jste se na ně, takže tu jsou.

Teď před víkendem ideální, ne?

Č. 1 - pohankové vločky, nastrouhané jablko,lžička bílého jogurtu, ovoce- tady borůvky od 12 měsíčků, ořechy a lžička medu.

Pokud nemám ovoce čerstvé, což se v zimě stává nejčastěji, pomáhají mi mražené maliny z Lidlu nebo švestky ještě z léta.

Č. 2 - základem je bílý jogurt, dál nakrájený banán, hrst ovoce, ořechů a trochu javorového sirupu.

Sladká snídaně je prostě základ.

Hýčkejte se trošku!

Hezký víkend

Sáře

Jsou dny, kdy mě nic netěší.
Ale o to lepší jsou pak rána, třeba jako to dnešní, kdy se probudím s pocitem: JO!
Miluju svoji práci.
Všechny ty tašky okolo mě, hory látek, zmatek u šicího stroje. 
A co mám opravdu ráda, to je šití hraček.
Jsem asi lehce infantilní. Přiznávám. Ale mám u nich radost jako malá.
Třeba tuto panenku pro Sáru jsem si vyloženě užila.
Vycházela z této a této, ale protože musela mít jinou velikost, rovnou jsem si ji nakreslila a upravila jinak.
Ten pocit, když nakreslený kousek na papíru ožije...
Doufám, že ji bude mít Sára stejně ráda, jako má Ema tu svoji.
Každou noc si ji přinese k nám do postele:-)

Den o 34 hodinách

Potřebovala bych, aby měl den tak o deset hodi víc.
Dvě hodiny na spánek - protože ať dělám, co dělám, nemám ho dost. A to jsem včera šla do postele konečně v deset večer a opravdu zhasla a zavřela oči.
Minimálně čtyři hodiny na práci. Nestíhám. Možná proto, že na mě ze všech rohů doma vykukují věci, které nesnesou odkladu a pak taky to jídlo, které lehce zanedbávám a které mě odvádí od práce.
Dvě hodiny na děti.
Během kterých bych nemusela vytahovat prádlo z pračky, mazat chleba máslem a nebo umývat nádobí. Prostě jen čas na ně. Povídat si, něco vyrábět, hrát si.
Dvě hodiny na maily a blog.
Protože maily...to je kapitola sama pro sebe. Moje osobní peklo. Tímto se omlouvám všem, komu dlužím odpověď. Přijde. Pracuju na tom:-)
***
A tady je.
Včera slíbená taška.
Jsem tou látkou uchvácená.
Takže jsem ji prostě někomu vnutit musela.
A jak to vypadá, ani to nebolelo:-)
Eli, mávám!