úterý 23. dubna 2019

Jak jsem chtěla napsat článek o mateřství


Mám v hlavě už dlouho něco, co potřebuji napsat.
Takový trochu jiný pohled na mateřství.
Sumíruji si to už nějakou dobu a dnes jsem měla pocit, že nazrál čas.
Nicméně večer, když jsem konečně po dost šíleném dnu sedla doma k počítači, tak mi zavolala babička, že jí zemřela sestra.
Nakonec jsem s ní seděla doma na gauči a místo rozebírání pocitů jsme řešily recept na její nový koláč.
Hlavně odvést pozornost od toho, co není příjemné a co nás trápí.
A já si pak uvědomila, že se toto v mém okolí děje dost často. A co hůř, já sama to dělám.
V momentě když bych měla být víc osobní, nebo mluvit o něčem, co mě trápí, raději z toho s úsměvem vybruslím a přidám nějakou zaručeně dobrou historku.
A přesně tady vzniká ta iluze silné Jany.
Působím neustále vyrovnaně, v pohodě a usměvavá.
Ve finále si vždycky všechno ustojím sama, ale možná jen proto, že nedám najevo, že by mi mohl někdo pomoct.
Navíc popravdě, je to dost dřina - neustále držet dekórum.
A já začínám být unavená.
Takže co s tím?
První krok bych už měla za sebou.
Hezky jsem si to sepsala na blog a zítra ráno to proberu s kamarádkou Kristínou na kafi.
Uvědomit si něco je vždycky fajn. Ale změnit to - to je běh na dlouhou trať.
Na druhou stranu, já mám spíš ráda ty delší trasy, takže proč ne....
......
Moje velikonoční vajíčka, totiž pouzdra.
V neděli jsem místo vajec věnovala svúj čas stříhání do té nejkrásnější látky.
Prostě dávka radosti do žil.

2 komentáře:

  1. Myslím, že je to hlavně o naučené empatii. Dělám to také, vlastně ke své škodě. Nesnesu, aby se někdo kolem mě trápil, pokud vidím, že mu mohu jakkoliv pomoci, rozptýlit, vysvětlit, pomoci najít řešení. Své problémy se snažím také zlehčovat, protože mi není příjemný pocit, že mě někdo lituje, a že jsem je sama nezvládla. Nebo je pořeším s někým jiným, hodím na jiné nevyčerpané místo :). Ale ne vždy to funguje.... Někdy dojdu na dno. Černo, prázdno, není kde a z čeho čerpat. Pak ještě pomáhá to, že vždy když se začnu litovat, uvědomím si, že může být ještě hůř. Většino mi to i život sám předhodí. A tak to je den za dnem, nahoru dolů, radosti, starosti. Hlavně "aby nás pán Bůh při zdravém rozumu zanechati ráčil" :). Přeji hodně štěstí a klidných dnů bez problémů.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Jani, jsem už starší osoba :).. a tak si dovolím napsat, že pokud bys mohla, tak svůj postoj změń.. Jsem přesně taková celý život, pro okolí silná žena, přežila jsem všechny možné karamboly, smrt manžela, odstěhování jediného syna 400 km, alzheimra maminky, a 3 x ataku rakoviny. Všechno sama, protože jsem silná. A to nebylo dobře. Vevnitř jsem bolavá a navíc sama. Mám kolem sebe ženy, které si samy ani nenatankují benzín, a všichni kolem nich skáčou.. myslím, že jsou šťastnější ony i jejich blízcí.. můžou mít ten dobrý pocit, že pomáhají.. A ony to mají v životě lehčí. Můj problém je ten, že jsem pro své okolí stále dobře naladěná, je se mnou legrace, pomáhám všem, co mi síly stačí. Ale někdy se trochu zhroutit, požádat o pomoc, pobrečet a ukázat slabost je správnější.. Lenka

    OdpovědětVymazat