Poprvé za výzdobou nestojím já.
Nechala jsem to na dětech a dopadlo to na výbornou.
Možná je na čase, nechat jim víc volnosti i v jiných oblastech.
Už zvládají vyskládat a naskládat myčku.
Utřít nádobí.
Vynést koše.
Vytřídit odpad.
Očistit a kankrájet houby.
Okrouhat brambory a Emina specialita je mrkev.
Pověsit prádlo.
...
Jediné co drhne, je úklid jejich pokoje.
Přijde mi, že je to neukliditelná džungle, kde si i papíry žijí vlastním životem a množí se samy od sebe, nehledě na to, kolik jich vyhodím.
Po hodině hádek a přesvědčování, že musí děti uklidit a následném řízeném vyčistění pokojíčku, stačí pět minut a jsme tam, kde jsme byli na začátku.
Ale to s Velikonoci nemá nic společného.
Jen mě to při pohledu u kuchyně, kde je to docela pěkné, do otevřených dveří pokojíčku, kde je opět výbuch bomby, dost vytočilo.
Takže abych nebyla negativní, budu se dnes dívat spíš na okno v kuchyni a na naše voskovková vajíčka.
Hezké Velikonoce mějte!
Myslím, že je to všude stejné. Zrovna včera mi psala kámoška celá zničená z toho, jak pořád uklízí a nikde to není vidět. Vajíčka jsou úžasná!
OdpovědětVymazatJani, to co umí a dělají doma u vás děti zaslouží pochvalu. Ne každá mamina se tímhle může pochlubit. Přísloví: "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš", je tolik pravdivé. Krásné Velikonoce.
OdpovědětVymazatJani, s uklidem dětí je to všude stejné. Vnuk má taky občas v pokojíčku výbuch sopky, ale dcera to řeší zcela po svém. Řekne jednou, dvakrát, potom vezme do ruky ruličky s černými odpadovými velkými pytli a než dojede z kuchyně k němu do pokojíku tak je uklizeno v panické hrůze, že by maminka mohla náhodou něco vyhodit. Je pravda, já to taky tak dělávala s dětmi, stačilo jednou, dvakrát sebrat věci a odnést do sklepa a nevydat, a už se uklízí jen se řekne pytel.....
OdpovědětVymazatPěkné velikonoce... Dana
Jani, tak u nás je to stejné. Pokojík se uklidí - nebo spíš já už to nevydržím s nervama a pomůžu jim a za chvilku je to stejné. Jako po výbuchu. Všude plyšáci, čisté i pokreslené papíry. Ale na druhou stranu musím uznat, že na zahradě děti pomáhají často a rády i ostatní práce se nebojí. Jen ten pokojík prostě nechtějí uklízet.
OdpovědětVymazatTereza
Milá Jano,
OdpovědětVymazatpřed lety mě se stavem dětských pokojů smířil článek, který mluvil o tom, že právě dětský pokojíček je jediný prostor, kde si děti mohou zavzdorovat bez následků. Že jinak se vlastně chovají všude vzorně, plní očekávání okolí, tak aspoň u sebe abychom jim nechali/y/ svobodu.
To a zavřené dveře mi moc pomohlo.:-)
Dneska když už jedou na návštěvu,si uklízí.
Mějte se krásně jarně- Jiřina