Dojatá

Mám narozeniny jen pár dní po našem Kubovi.
A tak je slavíme společně.
Totiž, abych byla přesná, já uvařím oběd pro celou rodinu, uklidím celý byt, upeču dort a udělám oslavu.
A většinou po odchodu rodinných příslušníků se hroutím únavou na sedačku a večer jsem zralá buď  na panáka, nebo mám chuť si vyplakat oči.
Ale aby to nevypadalo jen negativně - oslava je pro mě důležitá.
Snažím se, aby si děti zažily ten pocit, že je jednou něco jen o nich, že jsou důležité, milované...
V sobotu jsme si s mým mužem zašli společně na večeři k mým narozeninám. Měli jsme volný večer, ale už o půl deváté jsem stěží udržela oči.
Takže když mě můj muž přemlouval ještě na jeden drink v našem oblíbeném podniku, moc se mi nechtělo.
Jenže to, co mě čekalo při příchodu dovnitř, mi vyrazilo dech.
Hromada mých kamarádů, dort, svíčky, kytky, moje oblíbená hudba.
Oslava, kterou můj muž společně s nimi zorganizoval za mými zády.
Ještě teď, když o tom píšu, se znovu a znovu dojímám.
Protože už se tak dlouho nestalo, že by bylo něco jen o mně.
Přece jen od té doby, co mám děti, je to všechno zaměřené hlavně na ně.
Vlastně i rozhovory s lidmi okolo se točí především o dětech, o škole, o práci...málokdy slyším, jak se mám já. Co prožívám, co mě trápí.
Přitom to je dost často to, o čem by člověk chtěl/měl mluvit.
A čím víc nad tím večerem znovu přemýšlím, uvědomuji si, jak moc jsem vděčná za lidi, které mám okolo sebe. Protože vědět, že na vás někomu záleží....to je ten největší dárek.
Děkuju moc všem, co se na sobotě podíleli. A vůbec všem, které potkávám.....
***
Od kamaráda jsem dostala desku jeho ex-kapely (mimochodem mé oblíbené a je výborná!!!), to abychom si už konečně zprovoznili/pořídili nový gramofon.
Pryskyřník ze soboty.
A nová taška - za chvíli již v e-shopu.