Hrozně moc jsem se těšila.
Až děti půjdou do školky a já budu mít čas konečně naplno pracovat.
Těšila jsem se a zárověň bála.
Ják to půjde, jestli bude práce dost a jak to budu stíhat.
S čím jsem ale absolutně nepočítala, že by mohla přijít únava.
A ta se dostavila.
Nevím, jestli to může být tím, že jsem konečně po zhruba 5,5 letech mohla opravdu vypnout a soustředit se jen na sebe a práci.
Nebo únavou nahromaděnou přes léto...
Každopádně se rozjíždím nějak pomaleji.
Nemůžu si moc zvyknout, že kolem mě není ten cvrkot.
A cítím, že bych potřebovala víc nabrat síly.
Ale všechno asi chce svůj čas.
***
Ze snídaně.
Dvě toaletky....z nové látky. Jo, nemohla jsem si pomoct:-)
Jani, to znám... Když se moc upínám k tomu, že tento víkend/týden/pár dní budu mít konečně na všechno dost času, tak obvykle první den tak nějak prospím... :)
OdpovědětVymazattaky to znám, tento útlum nastává věšinou, když něco skončí (třeba když odjede vnuček a já si říkám co bez něj všechno stihnu) a než něco nového začne. První den "nabyté volnosti" většinou se nic nestíhá udělat, jen se odpočívá.
OdpovědětVymazatTaky to znám, když děti odjedou a jsem sama, většinou uplně odpadám - člověk vypne a může si to konečně dovolit a tělo si řekne .... ať to netrvá dlouho a síly se naberou:-)
OdpovědětVymazatJani, to jen než si zvykneš! Dej si do startu týden na zrelaxování, promysli si denní time-table, a od dalšího týdne do něj najeď-a je to! Když budeš unavená, nebudeš tolik tvůrčí, a ty múzu potřebuješ!!! Tak si ten odpočinek dopřej, nic ti přece neuteče ;) Myslím na tebe :*
OdpovědětVymazatStoprocentní pravda. Odpočinek je třeba tehdy, kdy si ho tělo i hlava žádají - ne až potom.
VymazatAsi potřebuje tělo napřed odpočinek, tím se vytvoří nějaké přechodové období a pak už to půjde. Skočit z jednoho do druhýho je nářez.
OdpovědětVymazatZnám...
OdpovědětVymazatTýden poté, co jsem byla doma sama-manžel celý den v práci, dcery ve škole a ve školce, skončila péče o babi a já najednou zůstala sama,nemusela jsem hned všeho nechat a běžet na zavolání,,,,,myslela jsem si kolik toho udělám, jak to tu bude vše skvělé ,,,,,, jsem totálně odpadla, udělala opravdu jen to nejnutnější. Po pár dnech to už šlo.
Jani, opravdu to chce čas......
D.
Tohle důvěrně znám.navíc já ještě po mateřské dost zápasím s tím ,se přinutit soustředit se na určitou práci, kterou je potřeba udělat..pořád mám pocit, že musím dělat něco jiného a nakonec ,když se ohlédnu na konci dne,tak zjistím, že jako nic moc:-D..každopádně věřím, že se to zlomí a já naberu ten správný směr.Asi to chce opravdu čas a "nou stres"...jinak látky z téhle kolekce jsou naprosto úchvatné..já balíček dostala minulý týden a stále ještě leží ve skříni,nevyprané,ale o víkend se na ně chystám.-) tak krásné dny přeji a děkuji za tvůj blog:-)Tereza
OdpovědětVymazatDržím palce Jani:) Taky si vždycky říkám kolik toho stihnu a skutek utekl...Kapsičky jsou parádní!
OdpovědětVymazatDíky všem za rady, podporu a postřehy....Bude líp, já vím:-)
OdpovědětVymazatjen mi to bude asi ještě chvilku trvat....zvlášť když jsou děti pořád nachlazené doma...