Červenec

Ráda bych řekla, že mám prázdninový režim se vším všudy. Ale pravda je taková, že ten začátek července kolem mě prostě úplně obyčejně prosvištěl.

Týden bez dětí byl z části pracovní.

Ale potřebovala jsem aspoň na chvíli vypnout.

Takže výlet do Havířova. Kafe u Soni, společný pozdní oběd v Pasta Romana (skvělý!!!).

Jóga u kamarádky Terezky a večerní oheň u přehrady.

Druhý den procházka se psy a zaplavat si, spálit si neuvěřitelně břicho ( WTF???) a vyrazit směr Polička. Penzion na Čechách, Zrní a hromada kamarádů.

Koncert, večerní oheň a víno.

Ale u čeho se mi až definitivně povedlo vypnout hlavu, byla páteční procházka v lesích okolo Lubné. 

A zpátky do reality.

Colours za rohem, vím kde všude pokulhávam, ale společnost Emy... Takže nakonec je z toho výjezd na chalupu i s šicích strojem, prababičkou a neteří.

Uvidíme, jak to půjde.

....

V posledních týdnech jsem se cítila hodně osaměle.

Možná je to tím, že jsem nikam moc nechodila, byla hodně přepracovaná a tak na nějakou větší socializaci, nebo i úplně obyčejný rozhovor už prostě nebyla ani síla, ani chuť.

Každopádně když jsem v sobotu seděla na verandě na chalupě a koukala se do zelena, uvědomila jsem si, jak radostný byl v tomto ohledu můj poslední týden.

Mám okolo sebe tak hrozně fajn lidi. Ale asi málo říkám, jak důležití pro mě jsou.

Děkuju za všechny ty rozhovory a setkání. Nabilo mě to.