V sobotu

Mám ráda ty rána, kdy děti s mužem odejdou do školy a školky, já pomalu sklízím nádobí po snídani a jsem v bytě sama.
Tam doladit mail, ustlat postel ( moje obsese), zaplatit fakturu, vystavit fakturu...
Přečíst si pár blogů, dopít kafe, abych pak zjistila, že nestíhám, bude osm a já mám za deset minut už být někde úplně jinde.
Dnes jsem ještě v klidu, mám půhodinu navíc a tak si vychutnávám pomalu vylézající slunko na obzoru, na které se koukám přes naše komplet zarosené plasťáky.
Do toho mi pomalu chladne vana a já sepisuji další z mých tak oblíbených to do seznamů.
Ale už se těším do práce.
Začala jsem poslouchat novou audioknihu od Petera Maye a i když kolikrát přes vrčení stroje neslyším a uteče mi pointa, je hrozně příjemné vžít se do příběhu a nebýt chvíli Janou, ale tentokrát třeba Margaret.
(poslouchám Pána ohně).
***
Fotky jsou z našeho sobotního výletu s kamarády.
Nadšená Ema -  která, i když co dvacet minut brečela a komplet se vyválela v bahně, nakonec zatla zuby a zvládla ujít pořádný kus cesty.
(Pravda, polovinu výletu jsem ji táhla za ruku a slibovala "něco dobrého" v naší pohořanské hospůdce, až dorazíme).