Zuby nehty se držet

Mohla bych se opakovat do nekonečna, že dobré dny jsou asi právě proto, aby člověk načerpal na ty méně dobré.
Tak nějak je to i teď.
O to víc mě potěšilo, že i přes všechno, co se momentálně děje, jsem se aspoň chvíli dokázala vrátit zpátky do svých šestnácti let.
Už nějakou dobu jsem lanařila své okolí na koncert Zuby nehty do Českého rozhlasu v Olomouci. Žádné velké nadšení a odezva se nekonala. Rozumím, není to úplně jednoduchá hudba na poslouchání a v mém případě je to hlavně velká srdcovka a nostalgie. Prostě kdykoliv slyším kousek, vidím zase tu dospívající Janu, vzpomenu si na všechny ty písničky, které jsem podle této kapely napsala. Na počmáranou lavici na gymplu, kam jsme s kamarádkou vypsaly texty z minimálně dvou alb.
Na svého starého walkmana, který až do zbláznění pouštěl tu jednu kazetu, kterou jsem tehdy měla přehrátou. Na každé straně jiná deska.
Prostě kapela mého dospívání.
Takže bylo celkem jasné, že na koncert musím.
Dámy už  mají sice něco za sebou, ale pořád jim to sluší a skvěle hraje.
Tak pětkrát jsem se za ten večer dojala, celou dobu úsměv od ucha k uchu.
Zjistila, že si pamatuju snad všechny texty a přistihla se, že levou rukou jakoby namačkávám akordy....
Prostě nejlepší náplast na ne zrovna dobré dny.
A těchto malých náplastí se potřeba se držet, zuby nehty....
***
Peněženka, jedna z mnoha, k dostání v Bystřici.
Kabelka trojúhelníková.
Ema po spaní.
Kytka k svátku.
***
A nezapomněla jsem.
Výherce toaletky je komentář č. 97 -  Leeda.
Už píšu mail.