Tak ještě jednou, tentokrát už trošku barevně a i s náuškama. Ty jsou už asi půl roku staré, ale látka je stejná. Jé já mám radost.

"Korále"

Dlouho jsem se chystala si "nastříhat" korále. Úpletů jsem měla dost, hromadu jsem si jich nakoupila na potahování knoflíků, vždycky po 10 cm. Paní v metráži ze mě musela mít radost:-) A dneska nastal ten slavný den. Toto jsou první na zkoušku, už mám rozdělané i druhé, více barevné. Tak krásný čtvrtek...

Pár dodělávek, jak jinak. Manželův dědeček s babičkou slaví zlatou svatbu, tak jsem rychle spíchla aspoň ptáčky, abych udělala radost. Jak už jsem psala dřív, moje historicky první deka je v téměř finální fázi...chybí mi jen prošít středový panel. A protože se toho bojím jak čert kříže, pustila jsem se do deky druhé, malinké, jen tak pro Kubíka, abych si na ní to prošívání vyzkoušela.... Takže jsem poučená, pokud něco chci mít opravdu pěkné, tak nešpendlit, ale stehovat...Pro příště vím. Tak ještě našít lem a Kubula má deku. Spíš takovýho zmetečka, ale on to nepozná:-)

Fialovo...

 

Posledních pár dní vidím skoro fialově:-) Došívám deku - nebo spíš přehoz do ložnice,docela se u toho vztekám a tak, abych se nezbláznila, prokládám si práci různými radostmi:-) Uháčkovala jsem si kytičku na řetízek(k novým šatům - hurá!) a konečně se vrhla na šití domečků. Koupila jsem si u Bellet další on-line kurz, vytiskla si ho, ale i když už to je skoro dva měsíce, ještě jsem nebyla schopná se do toho pustit. A voila, dnes po obědě, když Kuba spal, jsem ušila první domeček... Ještě nevím, co s ním podniknu, ale vzhledem k tomu, že máme půl ložnice vymalováno na jemňounce fialovou, tak možná domeček poputuje do rámečku na zeď. Tak krásný pondělní večer - zase to pondělí, co...ale já mám skvělou náladu, protože mě čeká víkend, nebo spíš dva dny, kdy si doufám odpočinu a budu je mít jen sama pro sebe. Jiřík jede s Kubou na výlet do Jeseníku. Tak jenom doufám, že jsem to nezakřikla, ale zas na druhou stranu, co je psáno, to je dáno, ne?

Koš na hračky

 

Po mamince jsem hroznej kramář a shromažďovatel věcí. Prostě si nějak nemůžu pomoct. Takže když jsem včera při vynášení odpadků viděla tento koš, jak sám chudáček opuštěný leží u popelnice - bylo jasno.... A tady už je vyčištěný a i s dnes ušitým povlakem. Mějte krásný víkend:-)

 

Můj momentálně nejoblíbenější kout doma. Místo, kde si večer zalezu pod deku a háčkuju, čtu a kde se všichni tři nejraději tulíme...Dnes i s novým potahem objeveným v sekáči:-)

Původně jsem chtěla napsat příspěvek o tom, jak už zhruba od července všem tvrdíme, že Kubovi rostou zuby. Vždycky jednou za čas byl nesnesitelnej, napuchlou pusinu...a nic. Už jsme si i začali dělat srandu, že je to naše nejčastější výmluva, pro to, když se nám někam nechce jít...:"Nemůžem, Kubovi rostou zuby a hrozně řve".... Takže v sobotu jsme se dočkali. Hurá. Snažila jsem se zub vyfotit, ale to se ukázalo, jako poněkud nadlidský výkon. V pondělí ráno jsem objevila zub druhý...asi to teď půjde jako po másle:-) Ale abych vysvětlila fotky...Kytky nezaplavují jen náš byt, začala jsem je stěhovat na balkón- za to třikrát hurá, protože už jich bylo moc a hlavně se už strašně těším, na všechny ty kávičky na ranním sluníčku, kdy se budu kochat pohledem na ně. Dvě nové látky-opět květinová tématika, prostě si nějak nemůžu pomoct...doplněno háčkováním. I když to tak nevypadá, tak háčkuju, ale pustila jsem se do megalomanského projektu...takže to bude na dýl:-) Tak se mějte krásně jarně.

Máme dneska výročí svatby...tak sedím nad fotkami, co všechno jsme od té doby prožili a jak skvěle se máme, že se máme. Jiříku děkuji. Jsi moje všechno.

Pro Dorotku

Kabelka včera došitá, dneska vyfocená a zítra snad slavnostně předaná. Kamarádka měla narozeniny a tak jí doufám udělám radost. Známe se snad už věky a vždycky, když jsem potřebovala, tak tu pro mě byla. Dorotko, děkuji a mám tě moc ráda:-)

Včerejšek byl parádní. Vyjeli jsme na vzduch, Kubík si dosytosti užil dědečka a mně menší procházka udělala jen dobře:-)