Mám velké děti.
Jsou čím dál samostatnější.
A taky tvrdohlavější.
Někdy je to úsměvné, někdy trochu k vzteku.
A samozřejmě čím jsou větší, tím větší starosti.
Takže místo toho, abych vyšilovala kvůli víkendovému Dizajntrhu, řeším Kubovy konflikty v družině, ztracené papuče,další trojka z písemky, Eminy neobalené sešity, odvšivovací kolečko....někdy je toho na jednu hlavu až moc.
Pořád mi běží hlavou, kde je ta hranice mezi tím, být na děti přísná a důsledná, ale zároveň je úplně nedrtit....jak je líp motivovat, když sama bych občas potřebovala osobního kouče.
To jsou ty chvíle, kdy ani plný talíř kari a nebo dvojka vína moc nepomáhá.
A tak aspoň projíždním měsíc staré fotky z Eminých narozenin a znova si opakuju, jak velké děti mám.
Jak jsou skvělí.
Jak jsem s nimi ráda a že to všechno zas bude dobrý.
A že ne každný má prostě samé jedničky.
Hlavně když to není sketa.
....
Fotky jsou od Štefana Berece, našeho už skoro rodinného fotografa. Děkuju.
:) mimochodem, ty to asi nevíš, ale čtu tvůj blog i když nejsem označenej :)
OdpovědětVymazatNene! Ale fotky jsou boží....
VymazatJá bych přidala, že jedničky nejsou známka úspěchu ani úspěšného života, a že nemít jedničky neznamená, že v životě nebudeš šťastný, ani bohatý. A vůbec, kluci to mají se školou trochu jinak, což my matky, bývalé šprtky, těžko chápeme😆 Taky s tím bojuju😆 Synek např. ve 2.třídě i dvojka z hudebky (a jednička z trubky v ZUŠ😡)
OdpovědětVymazat"Pořád mi běží hlavou, kde je ta hranice mezi tím, být na děti přísná a důsledná, ale zároveň je úplně nedrtit....jak je líp motivovat, když sama bych občas potřebovala osobního kouče.
OdpovědětVymazatTo jsou ty chvíle, kdy ani plný talíř kari a nebo dvojka vína moc nepomáhá." Ámen...tohle je krásně, přesně a jasně popsané-denní boj rodiče se sebou...často se nad tím také zamýšlím a odpověď neznám. Krásný večer.
Ti co nemají samý jedničky a k tomu trochu tvrdohlavosti, ti jsou nejlepší! Protože je vskutku tolik zajímavých věcí kolem nás... úplně jim rozumím a vám taky :-) Hranici hledám neustále.. Často volíme terapii smíchem a je vyřešeno.
OdpovědětVymazatJani, jak Vás chápu. U más je to to samé. Dcera bez problémů prní až čtvrtá třída, teď v páte trochu válčíme se známkami. Vždy mi říká, že se snaží, ale .... Paní učitelka mi vždy řekne, že kdyby trochu víc mákla, že má samé jedničky. Ona ale nechce. Stačí jí takové znnámky, jaké má. A asi má pravdu - jede si v tom svém a je spokojená.
OdpovědětVymazatSyn měj v první třídě na konci školního roku 3 dvojky. Byl z toho neštastný. Učení ho moc nebaví nebo ho paní učitelka nedokáže motivovat. Teď v druhé také válčíme. Hloupí není, ale prostě ho škola nebere. Na druhou stranu je manuálně zručný.
Kolegovo kamarádka má kluka v 6 třídě. Má samé trojky a čtyřky. Prý je šikovný, jen se nechce učit. Mamce řekla, přece nepropadám, tak co řešíš. Prostě ani jeho škola nebere. Kluci to mají asi jinak nastavený.
Tereza
Dobrý den,úplně Vás chápu, ale teď se mi dostala do rukou jedna knížka a je přesně o tom co píšete, protože mi rodiče občas tápeme, jestli to co děláme a jak se chováme je vždy správné. Takže jen malá inspirace a třeba někomu pomůže: Anita Michajluková - Dítě, které se v životě neztratí.Mějte se hezky JB
OdpovědětVymazatMoji kluci jsou úplně zlatí. Ani nevím, kdy prošli pubertou. Ale škola...to je každý rok boj o postup do dalšího ročníku. Letos veškerý boj vyvrcholil tím, že Davida asi nepřipustí k maturitě a už mu nedovolí ani opakovat čtvrťák. On, který vycházel ze základky s třemi dvojkami. V noci přemýšlím, co si počne se základním vzděláním. Kde jsem udělala chybu.
OdpovědětVymazatSoňo, to přemýšlení mám za sebou. Pět let poté. Jsou to hrdobijci, co si musí cestu prošlapat sami, o rady nestojí, učí se chybami... mají tu šanci, protože žijí ve svobodě. Chybu jsme neudělali nikde, vždyť jsme pro ně vždy jen konali v dobrém.
VymazatPořád mi běží hlavou, kde je ta hranice mezi tím, být na děti přísná a důsledná, ale zároveň je úplně nedrtit.... ano ano ano. U nás se netýká školy, ale tak nějak běžného fungování, v tom frmolu pracovního týdne. A v kombinaci s nastupující pubertou je to tedy mazec, už přestává pomáhat dvojka červeného i čokoláda. Jediné co pomáhá je ujištění se, že to přežily generace před námi, tak to přežiji i já :-)
OdpovědětVymazatAž budou vaše děti dospělé,vzpomenete si,jak moc byly malé v tomto období o kterém píšete...
OdpovědětVymazat