Z půdy podruhé

Když jsem na půdě objevila stolek, narazila jsem tam i na dvě křesílka.
Původní potah byl dost strašný, ale vytušila jsem potenciál.
Na půdě na mě nakonec čekala ještě docela dlouho a nebýt kamarádky, která si všimla stěhováků, skončily by ve sběrném dvoře.
To je tak, když je daný termín pro vyklizení půdy a Jana na něj zapomene.
Doslova jsem křesla vytáhla z dodávky a znovu je vynesla všechny ty patra až do bytu.
Potom stály docela dost dlouho v předsíní.
Až konečně nadešel jejich čas.
Potřebovaly jen potáhnout.
Třikrát sláva overlocku, za hodinu bylo hotovo.
Chevron a manšestr.
Plus chlupatý polštář.
A takhle já si, prosím, v práci prokrastinuju...