Úterní pozitiva

Z dnešního dne.
Je potřeba vypíchnout ty pozitiva, protože po Emiččinu extempore u zubaře a následném dvouhodinovém poslouchání dětských písniček na školkové zahradní slavnosti jsem tak akorát zralá na panáka.
Tak co hezkého dnes bylo?
Kamarádka na bytě vytáhla krabici s fotkami po svém tatínkovi.
Tomáš Vážan byl famózní fotograf.
Už jsem se o něm v minulosti zmiňovala a až navěsíme víc fotek, určitě ještě napíšu.
Nicméně dnes to byl pro mě učiněný balzám.
A taky trochu návrat do dospívání, protože se skoro každou fotkou mám spojenou nějakou vzpomínku.
Většinu z nich mám doma v knížce, ale držet je "naživo" v ruce, to je něco jinýho.
A co teprve se na ně každý den v práci dívat....
Došila jsem tašku pro kamarádku, kterou jsem hned ještě večer předala. A z toho setkání mám opravdu radost, protože jsem Radku i jejího muže opravdu dlouho neviděla.
Cestou zpátky domů jsem přemýšlela, kolik let uplynulo od našeho posledního setkání.
A uvědomila si, že se to takhle bohužel děje se spoustou mých kamarádů.
Čas tak neúprosně běží a ve všem tom shonu s dětmi, prací... nemám tolik času udržovat kontakty.
Vlastně nemám čas na spoustu věcí.
Tak někteří lidé najednou zmizí z dohledu.
Což mě hrozně mrzí.
Ale o to příjemnější je se potom potkat.
A pokusit se zase někde navázat.
***
Zátiší s fotkou a nejkrásnějšími, ale strašně nedobrými gumovými medvídky.
Na koukání paráda, na jídlo fakt ne.
Tašky z posledních dní.
Podzimní odstíny.
Radost u stroje.