Ještě jedna porodnicová....
Vím, že poporodní hormony dělají své, ale i tak se denně dojímám nad svou rodinou. I když je to docela zápřah (co jsem čekala, že:-)), kupodivu všechno funguje. A ačkoliv jsem hrozně unavená, nevím, kdy jsem byla šťastnější.
Rozumím Ti Jani...!
OdpovědětVymazatMarki, denně na tebe myslím a máš čím dál víc můj obdiv, protože je to pěkná fuška....
VymazatUži si tie chvíle, aj keby si mala pocit, že už fakt nevládzeš. Moje dievčatá sú už dospelé, študujú na druhom konci republiky. Zrazu mám veľa času pre seba, chýba mi však ten pocit spred niekoľkých rokov, keď som občas nestíhala ani sa poriadne vyspať. Ale stálo to za to. Keď sme spolu doma, spomienky na tieto časy sú tie najkrajšie. Držím palce.
OdpovědětVymazatJani, ty jsi stejně neuvěřitelná... Já dnes poprvé doma sama a sedla jsem si teprve před chvílí. Ale cítím to stejně. Taky se těším naviděnou!!!
OdpovědětVymazatJani,
OdpovědětVymazatmě Tvé fotky také dojímají a to už jsem z porodnice hodně dlouho ;-) život je prostě krásný
Je to opravdu krásný pocit:-)))najednou je rodina nějak větší a plnější,sice hektičtější,ale o to krásnější:-)))hezké podzimní dny plné radosti...
OdpovědětVymazatJani, já se řadím k lidem, kteří mají rádi svůj klid a vždy se těším na večer, až prckové ulehnou. Když ulehnou... začne se mi stýskat po tom chaosu, křiku, řevu, pískotu, smíchu... a těším se na další den :-) J.
OdpovědětVymazatZdravím Jani, ani jsem si nevšimla , že už jste doma...tak gratuluji...a je to krásné! Mějte moc krásné dny!
OdpovědětVymazatAhoj Jani, krasna rodinka! Zvlast fotky z minuleho prispevku (spici deti) me vzaly za srdicko. Moc zdravim a prosim, az budes mit cas a naladu, mrkni ke me na blog, mas tam oceneni.
OdpovědětVymazatDobrý večer,
OdpovědětVymazatPřeji hodně sil a hlavně zdraví všem ( ačkoliv se neznáme ,jen já Vás někdy čtu- to zní dobře:-) ) A tak mě "píchlo" : vy máte něco společného s Varechou ? ( identifikuji maminku...?) Svět je asi malý. Mějte se , Monika
( asi si kvůli sympatickým blogerkám založím blog..)
Jojo, je to můj nejmilejší bratr:-)
VymazatDěkuji, no, já už jsem to zjistila. Přes svého syna, kterého vedl bratr ve vlčatech - tenkráte to pro něj byl Pan veliký vedoucí obdivovaný..teď už sám vede družinku- tady vidíte ten věkový rozdíl.. můj a Váš. A mohu jen říci,že ta směs zběsilých pocitů štěstí a strachu, radosti a obav je v každém věku stejná a vlastně nezáleží na počtu dětí a věku maminky ( vlastní zkušenost) a je to to nejlepší a nejkrásnější co mohla žena " dostat". Tak přeji i spočnutí a odpočinek k těm "šíleným" emočním vlnám. :-) Monika
Vymazatse slzou v oku ti to mooooc preju, nadherne!
OdpovědětVymazatTo je krásná!!!!
OdpovědětVymazat...no a někoho to nepřejde ani po letech. Nad spícími se dojímáš, bolí tě jejich bolesti, hladíš je a utěšuješ, když je bolí srdce duše, slzíš štěstím nad jejich úspěchy... nakup kapesníky, Jani!
OdpovědětVymazatMějte se moc hezky, pa Helena
Helenka,
OdpovědětVymazatto krásně napsala :-)
Kubíček už vypadá jako velký brácha !
Taky se tady dojímám a vzpomínám na to, když byli mé děti malé !
Užívejte, letí to moc !
Moc děkuju za komentáře. Zrovna dneska jsem si něco takovýho potřebovala přečíst. Jsem příšerně utahaná...ale to zase dospím:-)
OdpovědětVymazatNa A0, vytisknout, pověsit nad gauč - KRÁSA, KRÁSA, KRÁSA!!!
OdpovědětVymazat